Deprese a sebevražda

https://flic.kr/p/6Xts4B

Myšlenky na sebevraždu (suicidum) se u těžších forem deprese objevují poměrně často. Je třeba rozlišovat mezi vágními úvahami, kdy si nemocný uvědomuje, že jej to na světě nebaví, že je tady na obtíž, že by tady radši nebyl, a mezi konkrétními úvahami, jak a kdy život ukončit.

V prvním případě mnohdy stačí pravidelné konzultace s psychologem – psychoterapie, dotyčný často sám přichází s prosbou o pomoc, protože se nezřídka myšlenek na sebevraždu děsí.

Ve druhém případě, tedy v případě konkrétního plánování sebevraždy, je už vhodná hospitalizace na psychiatrickém oddělení. Tu je nutné zajistit vždy, máme-li informace, že dotyčný podniká kroky k ukončení svého života nebo objevíme-li třeba dopis na rozloučenou. To není stadium, které by mohl většinou sám zvládnout. Deprese není jen špatná nálada. Je to proces, který výraznou měrou mění celou existenci a prožívání člověka. V takovém okamžiku nemá smysl se s dotyčným přít o jiných východiscích a je třeba bezodkladně vyhledat odbornou pomoc.

Stejně tak se nesmíme nechat odradit, pozorujeme-li u dříve depresivního člověka náhlé zlepšení stavu, které je u několik měsíců nebo týdnů trvajícího stavu málo pravděpodobné. Pokud máte ve svém okolí nemocného s depresí, je nutné zajistit, aby chodil na pravidelné kontroly k psychiatrovi, protože o sebevraždu se pokusí cca 15% nemocných.

Okolnosti přispívající ke zvýšenému riziku sebevraždy:
dlouhodobější rozvoj depresivních příznaků a sebevražedných myšlenek – bilancování životní situace (tedy ne většinou zkratkové jednání)
neklid, nespavost, napětí
mužské pohlaví
tendence k zvýšené konzumaci alkoholu nebo jiných návykových látek
nedostatek sociálních kontaktů
narušené rodinné vztahy
bez stabilního pracovního poměru
bydliště ve větším anonymním městě
jinou duševní nebo tělesná nemoc
traumatické zážitky v minulosti včetně disharmonického dětství
pokus o sebevraždu v minulosti
psychické poruchy v rodině
vyšší věk
deprese s psychotickými příznaky
rezignace