Léčba alkoholismu

https://flic.kr/p/5peFxo

Jaké jsou možnosti léčby? Léčba může probíhat

  • ambulantně, tedy za kontrol v psychiatrické ambulanci, nebo
  • ústavně, tedy za hospitalizace.

Ambulantní léčba

Ambulantní léčba znamená docházení do psychiatrické ambulance. Buď se může jednat o psychiatra pro dospělé, nebo o psychiatra specializujícího se vyloženě na léčbu závislostí v tzv. AT (alkohol a jiné toxikomanie) ambulanci. Frekvence setkávání je většinou několikrát do měsíce dle stavu pacienta. Součástí kontrol bývají odběry krve pro zjištění, zda dotyčný abstinuje. Psychiatr může předepisovat léky pro boj se závislostí. Psychiatr může pracovat s dotyčným i psychoterapeuticky (slovem), má-li k tomu výcvik a hlavně čas. Pokud výcvik nemá nebo častěji nemá čas, může doporučit psychoterapeuta, ke kterému by dotyčný docházel a u kterého by řešil příčiny vzniku závislosti a spouštěče pití. Výhodou ambulantní léčby je, že dotyčný může dál pracovat, není tedy nutné vystavit pracovní neschopnost. Ambulantní léčba je určena pro motivované pacienty, kteří vydrží nepít bez dohledu.

Ústavní léčba

Pokud alkoholik ambulantní léčbu nezvládá, je mu doporučena ústavní léčba, tedy za hospitalizace. Ta je dobrovolná a většinou v délce tří měsíců. Hovoříme o tzv. ústavní protialkoholní léčbě (ÚPAL). Většinou probíhá v psychiatrických nemocnicích na specializovaném oddělení. Zpočátku, i když je dotyčný hospitalizován dobrovolně, bývají omezeny vycházky do areálu. Ústavní léčba je poměrně přísná. Od pacientů se vyžaduje plnění předepsaného programu, podřízení se režimu. Chování se často hodnotí barevnými body, po nasbírání určitého počtu černých bodů se léčba ukončuje, protože dotyčný není s to dodržet režim. Každé psychiatrické oddělení má však svoji metodiku. Jestliže je zjištěno, že pacient je pod vlivem alkoholu, léčba se okamžitě ukončuje. Součástí léčby je tedy kromě dodržování režimu a abstinence i skupinová psychoterapie, individuální psychoterapie a případně psychiatrická léčba za pomoci léků. K té však přikročíme například kvůli současné depresi nebo úzkostem. Dále je možné využít pomoci sociální pracovnice při jednání s úřadem práce, zaměstnavatelem nebo při jednání ohledně splátkového kalendáře, má-li dotyčný dluhy.

Přechod mezi ambulantní a ústavní léčbou představují denní stacionáře. Jedná o formu léčby, při které dotyčný tráví noci doma, avšak v průběhu dne přichází do zdravotnického zařízení. Tam se účastní daného programu v délce většinou 8 hodin denně. Délka léčby je až dva měsíce. Stacionář je určen pro ty, kteří vnímají ústavní léčbu jako pro ně předčasnou, nebo pro ty, kteří ústavní léčbu dokončili a mají potřebu pozvolného přechodu do běžného života.

K ústavní léčbě můžeme zařadit také detoxifikační pobyt a snad i pobyt na protialkoholní záchytné stanici, i když tam se v pravém slova smyslu o léčbu nejedná. Cílem záchytné stanice je postarat se o osoby pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, které v důsledku tohoto vlivu ohrožují sebe nebo své okolí. Jedná se o zvládnutí akutní intoxikace, tedy o detoxikaci. Pokud je hladina alkoholu nižší než 1 promile, většinou je dotyčný odmítán, protože se nejedná o významnou intoxikaci. Pokud je hladina vyšší než cca 3-4 promile, většinou je odmítán a transportován do nemocnice. Záchytná stanice totiž nebývá dostatečně vybavena na zvládání hluboké opilosti a případných komplikací s ní souvisejících. Z přístrojů je většinou přítomen pouze tlakoměr, popř. glukometr na měření obsahu cukru v krvi (důležité u opilých diabetiků). Záchytná stanice funguje nepřetržitě 24 hodin denně a stejně tak nepřetržitá je i přítomnost lékaře. Posláním záchytné stanice je tedy ochránit intoxikovaného před tím, aby ohrozil sebe nebo své okolí. Z tohoto důvodu jsou zde lůžka vybavená kurty umožňujícími fyzické omezení na nezbytně dlouhou dobu. Za pobyt na záchytné stanici je účtována částka, která se liší podle kraje a většinou se pohybuje od několika set do několika tisíc korun za pobyt. Na záchytné stanici také probíhá odběr krve a moči řidičů, u kterých je podezření na požití návykové látky.

Velmi často představuje „záchytka“ první kontakt alkoholika s ústavní léčbou. Často zde končí lidé, kteří bojují se sebevražednými myšlenkami zvýrazněnými alkoholem. Ti jsou na záchytnou stanici mnohdy odesláni po chirurgickém ošetření řezných ran na rukou. Pokud se objevily v průběhu opilosti sebevražedné sklony nebo jiné projevy duševní poruchy, je dotyčný po vystřízlivění přešetřen psychiatrem, který zváží celkovou situaci pacienta a navrhne mu případně ústavní léčbu. Tu je možné zajistit v některých přísně určených případech i proti vůli klienta – například trvá-li riziko realizace sebevraždy. Ze záchytné stanice je pak převezen do psychiatrického zařízení, kde je zahájena léčba. Ne vždy pobyt na záchytné stanici znamená závislost na alkoholu, proto ne vždy musí navazovat ústavní protialkoholní léčba.

Detoxifikační pobyt je určen pro zvládnutí odvykacích příznaků. Detoxifikace trvá většinou přibližně 10 dnů. Pacient je pak propuštěn domů do ambulantní péče nebo pokračuje v ústavní léčbě nebo pokračuje v komunitní léčbě (komunitě).

[alert type=“danger“] Samotná závislost na alkoholu, opilost nebo odvykací stav nepředstavují důvody pro léčbu proti vůli pacienta! Nemůžeme dělat vůbec nic, pokud dotyčný s léčbou dobrovolně nesouhlasí. Nebo pokud stále neohrožuje sebe nebo své okolí. Tato situace není bohužel v našem právu uspokojivě vyřešena, necháváme rozhodnutí na závislém, který nemá na závislost dostatečný náhled a podle toho také jeho rozhodnutí vypadá. Na druhé straně nedobrovolná hospitalizace pacienta, který je „pouze“ závislý, by znamenala nepřiměřený zásah do jeho práv a omezení jeho osobní svobody. [/alert]

 Terapeutické komunity představují možnost dobrovolné léčby pro motivované pacienty. Na rozdíl od ústavních protialkoholních léčeb je komunitní léčba realizovaná mimo nemocnice a léčebny, i když s nimi může spolupracovat. Komunita představuje komplexní léčebný přístup. Klienti zde nejsou v roli pacientů, ale jsou jim dány určité kompetence a sami se podílejí na chodu komunity. Tím dochází k posílení jejich sociálních dovedností, sebedůvěry a schopností. Je tedy kladen velký důraz na režim. Součástí léčby je dále skupinová a individuální psychoterapie, je přítomen psychiatr, sociální pracovník. Mezi podmínky přijetí do komunity patří kromě proběhlého detoxifikačního pobytu v délce 10-14 dnů i platné zdravotní pojištění, potvrzení o evidenci na Úřadu práce, vyplnění dotazníku a životopisu. Pobyt v komunitě je částečně hrazen ze zdravotního pojištění, částečně si klient hradí sám – na ubytování a stravu přispívá většinou několika tisíci korunami měsíčně. V některých komunitách je léčba plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Doba pobytu se počítá na měsíce, většinou trvá půl až jeden rok. Komunitní léčba tedy vyžaduje velkou motivaci od klienta. Na druhé straně mu to vrací velkou šancí na vyléčení.

Anonymních alkoholici (AA)
Anonymní alkoholici představují bezpečné a dobrovolné prostředí, ve kterém se scházejí muži i ženy motivovaní k léčbě závislosti na alkoholu. AA nejsou napojeni na žádné zdravotnické zařízení, ani na stát, nejedná se ani o sektu ani o církev. Skupina AA vzniká už tehdy, sejdou-li se dva nebo tři alkoholici za účelem zůstat střízliví. Cílem setkávání je vzájemná podpora a pomoc. V rámci AA existuje tzv. Dvanáct kroků a Dvanáct tradic, které představují zásady a způsoby chování. Nezbytnou součástí AA je prostředí důvěry, pomoci, sdílení zkušeností a naprostá anonymita navenek. AA organizují otevřená i uzavřené setkání. Otevřená setkání jsou určena pro kohokoliv, kdo se chce seznámit s chodem AA. Uzavřené setkání je určeno pouze pro členy AA, kteří mají problém s alkoholem a mají touhu přestat pít. Více informací o AA naleznete na webu www.anonymnialkoholici.cz.