Můžeme dopamin vinit ze svých závislostí?

amenclinicsphotos ac - https://flic.kr/p/ohtBUH

Zásadním rozdílem mezi mozky lidí a zvířat je dle většiny vědců velikost a složitost naší kůry mozkové, tedy vnější vrstvy nervové tkáně mozku. Z toho důvodu zaměřujeme svoji pozornost na tuto oblast a věříme, že náš jedinečný mentální život je výsledkem tohoto vrcholného díla evoluce. Často však ignorujeme ty drobnosti, které jsou u lidí a zvířat téměř identické. Jedná se například o malou skupinu mozkových buněk, které pro komunikaci s jinými buňkami v mozku využívají látku dopamin.

 

Odměňující zážitek

Dopamin je v mnoha případech popisován jako ,,látka potěšení“ v mozku. Ve skutečnosti je zapojen do mnoha fyzických a duševních procesů. Skupina neuronů ve středním mozku jej například používá pro přenášení zpráv jiným neuronům.

Dopaminové neurony nejsou početné, tvoří přibližně 0,0006 % ze všech neuronů v lidském mozku. Objevují se u všech savců a dokonce i u ,,jednoduchých“ zvířat, jako jsou například želvy.

V 50. letech minulého století vědci při pozorování krys zjistili, že si tato zvířata užívají stimulaci svazku nervů, který připojuje dopaminové neurony k jejich cílům v předním mozku. Krysy se naučily stisknout tlačítko pro stimulaci tohoto svazku nervů, a pokud by byly ponechány bez dozoru, tiskly by jej tisíckrát denně.

V roce 1970 byl podobný (a zcela neetický) experiment proveden na člověku. Pacient se – podobně jako krysy – naučil stlačovat tlačítko pro stimulaci dopaminového nervového svazku. Ukázalo se, že tlačítko stiskl v průběhu 3hodinového sezení celkem 1500x a v průběhu experimentu měl příjemné pocity.

Od té doby studie ukázaly, že systém dopaminu může být aktivován širokým spektrem příjemných zážitků, jako je jídlo, sex, pomsta, výhra ve videohře či poslouchání hudby. Mezi příjemnými zážitky bylo také vydělávání peněz a čtení komiksů. Dopaminový systém však zdatně reaguje také na návykové látky včetně opiátů, alkoholu a kokainu. Zmíněné drogy mohou vyvolat jeho silnější aktivaci než přirozené odměny. Zároveň se u drog však nedostaví pocit nasycení, který je pro ,,přirozené odměny“ v podobě jídla a dalších typický.

Přímá interpretace těchto informací je následující: dopaminový systém je drahou potěšení v mozku. Tím můžeme teoreticky vysvětlit, proč by zvířata i lidé byli ochotní pro aktivaci dopaminových neuronů stisknout tlačítko. Také tím lze vysvětlit, proč jsou některé drogy tak návykové. Silná a prodlužovaná aktivace vyvolaná drogami funguje totiž jako ,,superodměna“, čímž činí drogy ještě více žádoucími.

Mnoho duševních procesů se však děje blízko času odměnění. Patří mezi ně změny v motivaci, vzrušení, pozornost, emoce a učení. Představte si například, že procházíte kolem prodejního automatu nabízejícího sladkosti. Pokud jste motivováni hladem, bude vaše pozornost upřena na automat a vy se stanete s jeho narůstající blízkostí ostražitějšími. Jakmile sladkosti sníte, prožijete potěšení. Mozek se naučí spojit si prodejní automat s pocitem odměnění a váš pocit hladu postupně vymizí. Dopaminový systém je tedy pravděpodobně součástí mnohých těchto procesů spíše než samotné potěšení.

 

Dopamin versus silná vůle

Jedním z nejdůležitějších aspektů dopaminu je učení. Vědci věří, že dopaminové neurony mění svoji aktivitu, pokud se očekávání odměny nesetkají s realitou. Signalizují tak ,,předpověď selhání odměny“,  která učení pohání. Dopaminové neurony jsou aktivovány například neočekávanými odměnami, ale pokud se tyto odměny nedostaví, jsou potlačeny.

S odměnami jsou spojovány události doprovázené zvýšenou aktivací dopaminu. Činnosti, po nichž následuje snížení dopaminu, jsou spojovány se zklamáním. Pokud se okolní prostředí nemění, musí se naše mozky zapojit do činností, které aktivují dopaminové neurony, a měly by se vyhnout těm, které je potlačují.

Zatím nemáme velké povědomí o procesu učení vyvolávaném aktivací dopaminu, například znalosti o tom, zda se přikláníme k věcem, které si nevědomky spojujeme s aktivací dopaminu. Nedostatek povědomí o tomto může vysvětlit, proč lidé často dělají zdánlivě iracionální a nevhodná rozhodnutí.

Představte si člověka závislého na kokainu. Potěšení, které mu způsobuje kokain, neukojí potřebu přirozené odměny (jídlo, sex, výhra, záliby, uspokojivá práce). S každým vdechnutím drogy tak dochází k aktivaci dopaminu, a tím i k procesu učení vyvolaném drogami, čím je šňupátko oním předmětem, ke kterému závislý přilne.

 

Náš chemický vládce?

Lze výzkum mozku využít u závislostí, abychom dokázali překonat dopady dopaminu? Neurovědci aktivně pracují na vytvoření látek, které by dokázaly zablokovat proces učení vyvolaný u závislých právě dopaminem. Jejich úspěch je zatím omezený – je totiž velmi těžké vytvořit látku, která by dokázala zablokovat tyto účinky u drog a zároveň nezablokovat také další funkce dopaminu, například bdělost, pocit motivovanosti a pocit štěstí.

Proces učení vyvolaný dopaminem rozhodně není celý příběh závislosti. Přivádí nás také k myšlence, že bychom měli zvážit, zda je závislost něčím, co lidský rozum dokáže sám o sobě překonat. To stejné může být aplikovatelné na každodenní selhání naší vůle, například při přejídání.

Naše mozková kůra může mít naše činy pod kontrolou, ale primitivní systém dopaminu může stejně tak dobře sloužit jako její pán.

 

Zdroj: iflscience.com

Překlad: Petra Stočková