Nedobrovolná hospitalizace

https://flic.kr/p/7VkZcq

Přijetí do psychiatrické léčebny nebo do jiného lůžkového zařízení může být dobrovolné nebo nedobrovolné. Otázka dobrovolnosti je spjata zejména s psychiatrickými zařízeními, není však jejich výsadou – stejně tak se může jednat o nedobrovolnou léčbu v případě infekční nemoci na specializovaném oddělení nemocnice.

Psychiatrie má však jednu podstatnou odlišnost, a tou je fakt, že klienti s psychickou poruchou na ni nemusí mít náhled, a proto si potřebu nedobrovolné hospitalizace nemusí uvědomovat. Z tohoto důvodu je psychiatrickým zařízením věnována zvýšená pozornost.

Dobrovolná hospitalizace

Představuje většinu přijetí do psychiatrických zařízení. Klient při ní podepisujeinformovaný souhlas s léčbou. Je to zákonný požadavek, který musí být splněn a představuje vyjádření pacienta, že souhlasí s poskytnutou léčbou a že svůj souhlas může kdykoliv odvolat a léčbu ukončit.

Nedobrovolná hospitalizace

Zákon jasně vymezuje, kdy je možné klienta hospitalizovat nedobrovolně. Z hlediska psychiatrie se jedná většinou o stav, kdy „pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak“. Další možností je pak soudem nařízené ochranné ústavní léčení, které je také nedobrovolné.

Nedobrovolná hospitalizace představuje omezení na svobodě, a proto je nutné tuto skutečnost nahlásit soudu. Toto nahlášení je nutné zajistit do 24 hodin od přijetí a děje se většinou odfaxováním vyjádření přijímacího lékaře na místní soud. Soud na podkladě tohoto hlášení zahájí tzv. detenční řízení neboli řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče, v rámci kterého je klientovi přidělen právní zástupce. Klient sám si může vybrat jiného právního zástupce, pokud s určeným zástupcem nesouhlasí.

Soud musí v rámci detenčního řízení do 7 dnů rozhodnout, zda shledal za splněný některý ze zákonných důvodů nedobrovolné hospitalizace. Zmíněnému shledání většinou předchází kontakt pracovníka soudu s klientem, od něhož získá informace týkající se nedobrovolného přijetí a jemuž vysvětlí jeho situaci a poučí jej také o jeho právech. Jedním z práv je i právo na vlastního právního zástupce, což však nemusí být nutně osoba s právním vzděláním. Dále pracovník soudu vyslechne ošetřujícího lékaře, aby zjistil okolnosti přijetí.

Pokud je dle ošetřujícího lékaře stav klienta i nadále závažný a neumožňuje mu komunikovat s pracovníkem soudu, ustanoví mu soud zástupce (opatrovníka) z řad advokátů. Stejně postupuje soud i v případě klientů, kteří si během kontaktu s pracovníkem soudu zástupce nezvolili.

Pokud soud rozhodně, že nedobrovolná hospitalizace nebyla v souladu se zákonem, pak je zařízení povinno klienta okamžitě zdobrovolnit.

Rozhodnutí doručuje soud buď zástupci, kterého si klient určil, nebo advokátu – opatrovníkovi. Ode dne doručení rozhodnutí jedné z těchto osob, běží 15ti denní lhůta pro podání odvolání (podání odvolání nezpůsobuje, že by léčebna musela klienta okamžitě propustit, klient zůstává v nemocnici i nadále, dokud jej lékaři nepropustí sami z důvodu zlepšení zdravotního stavu).

Pokud ošetřující lékař nazná, že stav klienta umožňuje propuštění, pak pacienta propustí bez ohledu na to, že soud předtím rozhodl o přípustnosti držení.

Po rozhodnutí soudu následuje řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení v léčebně. Soud nařídí jednání, vyslechne klienta, jeho zástupce, ošetřujícího lékaře a ustanoví soudního znalce (psychiatra), který klienta nestranně vyšetří. V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace, soud rozhodne, zda je další držení přípustné a na jakou dobu. V léčebně bude klient držen po dobu, která bude nezbytná pro zlepšení jeho zdravotního stavu, maximálně jeden rok. Bude-li i po roce třeba další hospitalizace, musí soud na základě nového znaleckého posouzení znovu rozhodnout o jejím prodloužení.

Během těchto procedur a lhůt může ošetřující lékař kdykoliv rozhodnout na základě stavu klienta o jeho zdobrovolnění – potom se celé řízení zastavuje.

Stejně tak je možné přijat klienta dobrovolně a během hospitalizace, pokud dojde ke zhoršení stavu, jej znedobrovolnit. Řízení, které následuje, je naprosto shodné jako výše popsané, jen s tím rozdílem, že je zahájeno ne od data přijetí do léčebny, ale právě od data znedobrovolnění.