Podprahové signály – vliv na vnímání bolesti

Ben Raynal - https://flic.kr/p/aZ65jT

Náš mozek je schopen naučit se propojit určitá vyobrazení s menší či větší mírou bolesti, přestože si tato vyobrazení neuvědomujeme.

Lidé si podprahové podmínky většinou spojují se sci-fi příběhy. Nedávná studie však tuto techniku využila pro upravení reakcí na bolest. Výsledky výzkumu totiž prohlašují, že nevědomě vnímané informace učí náš mozek mnohem více, než si vědci doposud mysleli. Navíc je možné využít výsledky tohoto výzkumu pro nový vhled do tajů placeba.

Naše vnímání bolesti může záviset na očekáváních, čímž lze vysvětlit úlevu od bolesti způsobenou placebem a zlé dvojče placeba, nocebo (pokud očekáváme, že něco bude hodně bolet, pocítíme silnější bolest, než je bolest skutečná). Tato očekávání byla zkoumána použitím technik, které učí lidi spojovat si nějaký podnět, například určitá vyobrazení, s různou intenzitou bolesti. Vnímání bolesti pak může být sníženo, nebo naopak zvýšeno, jakmile člověk při prožívání bolesti spatří ona vyobrazení.

Valná většina vědců předpokládala, že účinky upravující míru bolesti vyžadují vědomá očekávání. Nová studie provedená na Harvard Medical School a na the Karolinska Institute ve Stockholmu s vedoucí Karin Jensenovou však ukazuje, že dokonce i podprahový přísun podnětů dokáže pozměnit vnímání bolesti. Jedná se tedy o mnohem komplexnější poznávací proces oproti tomu, co bylo dříve považováno za podprahové účinky.

Vědci zadali 47 zkoumaným subjektům úkol, aby si podvědomě spojili dvě tváře s vysokou a nízkou intenzitou bolesti způsobenou zahříváním jejich předloktí. Někteří pokusní králíci viděli tváře běžným způsobem, jiní však byli vystaveni podprahovému vnímání – obrázky jim byly promítány tak rychle, že je nebyli schopni vidět zřetelně, což potvrdily testy. Následně vědci na vyhřívacím tělísku spustili střední teplotu souběžně s promítnutím jedné z dříve spatřených tváří a úkolem testovaných bylo ohodnotit, jakou intenzivní je bolest, kterou jim daná teplota způsobuje.

Tváře, které si účastníci dříve asociovali s bolestí o vysoké či nízké intenzitě, vyvolaly snížení, nebo zvýšení ohodnocení bolesti v souvislosti s novou tváří. Zjištění se zaměřila na to, zda účastníci viděli obličeje běžným způsobem, nebo zda se jim spojení mezi tváří a intenzitou bolesti vyjevilo podprahově.

,,Výsledky našeho výzkumu ukazují, že reakce na bolest jsou utvářeny očekáváním, kterých si nejsme vědomi,“ řekla Jensenová. Pokud bychom tuto myšlenku přenesli na placebo efekt, mohlo by to mít pozitivní dopad, jestliže naše mysl bude schopná vytvořit skryté spoje mezi medickým vybavením a zlepšením zdravotního stavu. Nemocniční zařízení nebo chování doktora poté může usnadnit efekt podobný placebu. Informace získané z pokusu jsou pouze malou částí rozrůstajícího se výzkumu, který ukazuje, že nevědomě získané informace mohou výrazně ovlivnit naše budoucí chování.

Zdroj: scientificamerican.com

Překlad: Petra Stočková