Poruchy emocí

https://flic.kr/p/fLe7Hg
Advertisement

Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…

Anatomie – thalamus a limbický systém.

Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.

Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince

Char. rysy emocí:

  • subjektivita
  • polarita
  • aktuálnost
  • dynamičnost
  • asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
  • iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
  • přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)

Tělesné projevy emocí:

  • mimika
  • pantomimika (gesta, pohyby, držení těla…)
  • hlasový výraz
  • vegetativní a hormonální změny

Rozdělení emocí

  1. podle polarity:
  • kladné
  • záporné
  • nižší:
    • tělesné – směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava…)
    • individuální – člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
  • vyšší: mají sociální a společenský význam
    • sociální
    • estetické
    • etické
  1. podle kvality:

1. PORUCHY AFEKTU

Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce po více či méně zřetelném podnětu a má konkrétní zaměření.

Městnání afektu – dojde k výbuchu na nepatrný podnět. Přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, třeba již slabý podnět, bývá reakce bouřlivá. Sdružení afektu – k rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby. Odreagování afektu = afektivní napětí bylo uvolněno nějakým jiným náhradním způsobem.

  1. afekt nezvládnutý – dotyčný není schopen v dostatečné míře ovládnout své chování. Není zde poruchy vědomí, ani amnézie.
  2. patický afekt– liší se od normálního a nezvládnutého:
    • ↑ intenzita
    • ↑ trvání (ne vždy)
    • na jeho vrcholu dochází ke krátce trvající kvalitat. poruše vědomí (obnubilaci)
    • po jeho odeznění je proto na období vrcholu amnézie
    • chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
    • zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
    • často vzniká na určitém terénu – opilost, demence, encefalopatie, hladovění, únava…
  3. afektivní stupor – na rozdíl od normálního průběhu afektu je fáze prvnostního zárazu vytupňována v afektivní stupor. Dostavuje se většinou po hrůzné události nebo situaci – postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví.
  4. afektivní ztlum (útlum) – objevuje se po nadměrném emocinálním podnětu – dojde k odsunutí afektu. Postižený reaguje klidně a bez emocí, emoční reakce se plně projeví až když pomine nebezpečí.
  5. afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání. Probíhá se značnou silou a energií. Může se být spojen s patickým nebo nezvládnutým afektem.
  6. paroxyzmální afekt (ictal emotion) – náhle, bez zjevné příčiny, obsahem je nejč. úzkost. Trvá většinou hodiny. Často v důsledku poruch temporálního laloku (u epilepsie apod.).
  7. zvýšená afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost k patolog. afektivním reakcím.

2. PORUCHY NÁLADY

Nálada = déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru.

Faktory ovlivňující náladu: fyzikální (sezónní zimní deprese), chemické (drogy, psychofarmaka), somatogenní a metabolické (deprese u hypotyreózy, premenstr. krize, popudlivost při hypoglykemii a hypertyreóze), organické (afekce CNS), psychologické (traumatizující zážitky → deprese).

Charakter. rysy patických nálad:

  • intenzita – sebevětší odchylka norm. nálady zdaleka nedosahuje intenzity patické nálady
  • trvání – týdny, měsíce
  • nezávislost na psychogenních podnětech – je na delší dobu neodklonitelná
  • vliv na ostatní psych. funkce (myšlení, jednání, vzhled, osobnost) – silnější než u norm. nálady
  • podmíněnost chorobnými změnami CNS – je vždy součástí nějaké duš. poruchy
  1. Expanzivní nálady
    • euforie – pocit pasivní „tupé“ spokojenosti – u afekt. a organ. psych. poruch, intoxikací…
    • manická a hypomanická nálada – u afekt, poruch, schizoafekt. poruchy, organ. poruchy
    • extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí, povzenesenosti
    • rezonantní (zlobná) nálada – podrážděnost, nevlídnost, zvýšené sebevědomí
    • explozivní nálada – hl. u epileptiků a chron. alkoholiků
    • moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulg. žertováním a obtěžováním okolí. Často u léze front. laloku.
    • dysforie (rozlada) – oproti rezonantní náladě je mírnější a není přítomno zvýšené sebevědomí. U epilepsie, ment. retardace i u manického sy.
  2. Depresivní (mikromanické) nálady
    • depresivní nálada
    • bezradná nálada – bezradnost a neschopnost rozhodování
    • anhedonická nálada – neschopnost prožívat štěstí, radost. Oproti apatickému nemocnému prožívají tuto neschopnost nešťastně.
    • morózní nálada – zlostná, mrzutá, vyšší riziko sebevraždy
  3. Úzkostné (anxiózní) nálady
    • anxieta a anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu. Strach nemá konkrétní obsah (narozdíl od fobie)
    • fobie – patol. strach, perzistující a iracionální, z konkr, specifické situace, objektu nebo činnosti. Fobie není jedinec schopen potlačit vlastní vůlí, i když si je uvědomuje jako bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj.

3. PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ

  • nadměrný rozvoj vyšších citů
  • defekt vyšších citů
    • sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu
    • moral insanity = anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoismu, bezcitnosti, bezohlednosti
  • poruchy estetických citů
  • poruchy etikých citů
    • emoční depravace – mizení morálních zábran a stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti
    • emoční degradace – úpadek celé osobnosti – city se redukují na oblast tělesných potřeb – zejména u organ. psych. poruch.

4. PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ

  1. paratymie (paradoxní emoce) – emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou. Může se projevit též mimickou inadekvátností (nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, nebo se směje, přestože je mu smutno a úzko (paramimie).
  2. emoční ambivalence – současně jsou přítomné kladné i záporné emoce, nálady a city. Časté u schizofrenie, fobií, depresí.
  3. emoční oploštělost – afektivita setřelá, nevýrazná, neměnná, jsou lhostejní, neúčastní. U schizofrenie, organ. poruch, poruch osobnosti
  4. emoční labilita – měnlivé emoce
  5. emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability. Nestálost a neschopnost udržet emoce v jednom směru. Střídaní emocí nemusí být však tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost. Zejm. u organ. poruch.
  6. emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce – opak emoční lability. U poruch osobnosti (fanatických).
  7. emoční inkongruence – prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu. Pacient např. nezaujatě líčí hrůzné bludné prožitky – důležitý příznak schizofrenie
  8. alexitymie – neschopnost nebo obtížnost rozumět vlastním emocím. Výkyvy nálady většinou interpretují tělesně (somatizace), dochází k „řeči orgánů“.
  9. idisynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (pilování, pohled na krev…)
  10. katatymie – výrazné emoční zkreslení někt. psych. funkcí – myšlení, úsudek, chování…
Další články
Close

Závislost na alkoholu

Na závislost na návykových látkách se díváme jako na duševní poruchu, kterou jsme schopni léčit. Na alkoholu vzniká jak psychická, tak fyzická závislost. Nejprve vzniká...