První dojem = klíč k úspěšnému pohovoru i prvnímu rande

Jeffrey Zeldman - https://flic.kr/p/7HAZ5r

Jak udělat dobrý první dojem? Být tím nejlepším kandidátem na danou pracovní pozici, nebo být okouzlující pro člověka, se kterým jdete na rande, nestačí. Kromě těchto automatických vlastností existují mnohé další psychologické rady, které vám zaručí dobrý první dojem. Některé jistě znáte – úsměv a oční kontakt udělají mnohé za vás. Jiné tipy jsou však mazanější, třeba rada, že byste měli tzv. zrcadlit řeč těla toho druhého.

Nová studie provedená psycholožkou Janinou Steinmetzovou však tato přesvědčení vyvrací. Z výzkumu vyplývá, že jedinci zdůrazňující, že za jejich úspěchy stojí tvrdá dřina a odhodlání, působili jako vhodnější uchazeči oproti lidem chlubícím se ,,vrozenými schopnostmi“.

,,Abyste uspěli, musíte do své sebeprezentace zahrnout i tvrdou dřinu a vysvětlení vašich úspěchů,“ uvedla Steinmetzová. ,,Jste úspěšní proto, že se vše podařilo tak nějak samo díky vašemu talentu? Nebo jste na sobě opravdu pracovali? Odpovědi na tyto otázky jsou ve vztahu k úspěšné sebeprezentaci zásadní. Námi provedený výzkum však poukazuje i na to, že zdůraznění onoho úsilí  je odměněno příznivým dojmem. Lidé se mimo jiné zajímají o příběh skrývající se za vaším úspěchem.“

K těmto výsledkům dospěli výzkumníci díky 3 experimentům. První z nich mapoval 200 studentů z Nizozemí, kteří předstírali, že jsou na pracovním pohovoru. Polovina z dotyčných obdržela dotazník a měli za úkol představit si, že mají personalistovi vyprávět příběh ukrytý za jejich úspěchem. Poté měli odpovědět na to, jaký by zvolili postup pro popsání svého úspěchu tak, aby byli personalistou oceněni.

,,Kandidáti“ na pracovní pozici měli za úkol ohodnotit tvrzení typu ,,zmínil bych věci, které mi činily problémy, a mé úsilí“ a ,,zmínil bych své schopnosti a nadání“ na škále od 1 do 7. Druhá skupina pokusných králíků představovala ,,personalisty“ a měla stejné úkoly. Dotyční však měli uvést, jak by pomyslní kandidáti měli vyprávět své osobní příběhy.

Následující experiment měl podobu elektronického dotazníku. Všechny jeho položky se shodovaly s těmi v předchozím pokusu, ale jeden rozdíl tu byl. Otázky v průzkumu byly poupraveny tak, aby odpovídaly hypotetické milostné schůzce. Tentokrát se jednalo o nejvhodnější způsob vyprávění příběhu tak, aby se dotyčný zasloužil i o druhé rande. Závěrečný experiment byl shodný s tím prvním, ale zaměřil se na jiné subjekty – na populaci USA.

Všechny tři experimenty měly něco společného – jejich účastníci si vyslechli fiktivní příběh a toužili po tom, aby se dozvěděli o vynaloženém úsilí dotyčného jedince. Ti, kteří měli vyprávět o sobě, zmiňovali spíše své nadání. Steinmetzová věří, že výzkumy na podobné téma pomohou odhalit, jak lidé rozdílných kultur popisují úspěch.

Zdroj: iflscience.com

Překlad: Bc. Petra Stočková