Reuptake inhibitory I. a II. generace

https://flic.kr/p/7Rp9RN

I. generace – tricyklická a tetracyklická antidepresiva (TCA)

Název této generace vyplývá ze struktury molekuly účinné látky. Jedná se o první antidepresiva, která byla vůbec vytvořena a nasazena v terapii. Kromě antidepresivního mají i účinek analgetický, působí tedy i proti bolesti.
TCA inhibují vychytávání noradrenalinu a serotoninu, na koncentraci dopaminu vliv přímo nemají. Některá z nich více brzdí vychytávání noradrenalinu, jiná zase serotoninu, ale účinek je v podstatě srovnatelný.

Indikace: tato skupina antidepresiv je určena pro léčbu depresivní poruchy, panické poruchy, fobií, úzkostné poruchy (viz kapitolu…), posttraumatické stresové poruchy, mentální bulimie a enurézy (nočního pomočování).

Kontraindikace: TCA by neměla být podávána u pacientů, kteří trpí srdečním onemocněním (zejm. poruchami rytmu nebo srdečním selháním), vysokým tlakem, epilepsií, hypertrofií prostaty, glaukomem (zeleným zákalem), astmatem nebo kteří nosí kontaktní čočky.

Dále jsou kontraindikována v těhotenství a při kojení. TCA se nedoporučují nasazovat ani u nemocných s bipolární afektivní poruchou (hrozí přesmyk do mánie), u pacientů s epilepsií (provokace záchvatů) a psychózou (zvýraznění příznaků). TCA nejsou vhodná ani u osob s oslabenou funkcí jater a ledvin.

Lékové interakce: Nesmí se nasadit současně s IMAO nebo do dvou týdnů od jejich vysazení. Neměla by se kombinovat s léky na snižování tlaku, antihistaminiky, anticholinergiky, antipsychotiky, léky proti srážení krve (např. warfarin), alkoholem. Souběžné podávání hormonů štítné žlázy může vést k poruchám srdečního rytmu.

Možné nežádoucí účinky: snížení krevního tlaku, sucho v ústech, zácpa, obtížné močení, problémy s ostřením zraku, poruchy erekce a ejakulace u mužů, narušení orgasmu u obou pohlaví, akutní zhoršení zeleného zákalu, zmatenost, útlum, únava, ztuhlost, psychotické příznaky.

Nástup účinku: antidepresivní účinek by měl nastoupit během 3-4 týdnů, analgetický účinek již během týdne, úzkostné poruchy by se měly zlepšit až po 6-8 týdnech. U úzkostných poruch je nutné začínat s nižší dávkou, protože by mohlo dojít ke zhoršení úzkostí.

Jednotlivé přípravky:

Mezi TCA řadíme tyto látky:

clomipramin (Anafranil) se používá zejména u obsedantně-kompulzivní poruchy. Začínáme s tabletami o 25mg, pak přecházíme na 75mg tablety, maximální dávka je až 250mg
U amitriptylinu (Amitriptylin) je výhodou jeho tlumivý účinek, proto jej můžeme použít i u poruch spánku, které nejsou spojeny s depresí. Maximální denní dávka je 300mg, větší část podáváme hlavně večer před spaním.
Nortriptylin (Nortrilen) má naopak spíše aktivační účinek, proto se doporučuje preferovat ranní a polední dávku. Maximální denní dávka je 200mg.
Dosulepin (Prothiaden) – je v Československu vyvinutým antidepresivem, které se rovněž ještě občas používá, a to kvůli anxiolytickým účinkům. Maximální denní dávka je 300mg.
U dibenzepin (Noveril) je maximální dávka 720mg.
Maprotilin (Ludiomil) je tetracyklickým antidepresivem, maximální dávka je 150mg denně.

II. generace – heterocyklická antidepresiva
Druhá generace má na rozdíl od první méně nežádoucích účinků, zejména anticholinergních, celkově jsou proto lépe snášena. Do druhé generace byla kvůli shodné struktuře řazena řada preparátů, po zjištění mechanismu účinku však bylo jejich zařazení změněno, takže dnes sem řadíme pouze viloxazin a dle některých autorů i bupropion (ten uvádíme ve III. generaci).

Viloxazin (Vivalan): je indikován u depresí, neoficiálně i u noční enurézy, mentální bulimie a narkolepsie. Působí aktivačně a zlepšuje sexuální funkce. Mezi nežádoucí účinky patří nespavost, bolesti hlavy, tachykardie, třes, potíže s močením. Může vyvolat poruchu srdečního rytmu. Nesmí se podávat současně s IMAO. V ČR byl vyřazen z distribuce.

Antidepresiva I. a II. generace se dnes již tolik nepoužívají. Důvodem je, že kromě zvýšení koncentrace serotoninu a noradrenalinu na synapsi také bohužel ovlivňují (blokují) celou řadu dalších receptorů. A z toho ovlivnění pak vyplývají nežádoucí účinky.

Za řadu nežádoucích účinků prvních generací antidepresiv odpovídá blokáda receptorů pro histamin a acetylcholin. Histaminové receptory jsou běžně blokována antihistaminiky užívanými v léčbě alergií. Nežádoucí účinky jsou shodné – útlum, únava, ospalost, nárůst hmotnosti. Blokáda receptorů pro acetylcholin se projeví suchem v ústech, zácpou, obtížným močením, problémy se zaostřením zraku, poruchami erekce a ejakulace u mužů, narušením orgasmu u obou pohlaví, akutním zhoršením zeleného zákalu, zmateností až deliriem. Toto se týká zejména I. generace antidepresiv. II. a vyšší generace by jej blokovat neměly.

Z tohoto vyplývá, že zejména antidepresiva I. (a také částečně II. generace) bychom neměli užívat u starších osob, u osob trpících glaukomem s uzavřeným úhlem, u pacientů s hypertrofií prostaty, těhotných žen, při astmatu, při nošení kontaktních čoček, při závažných kardiovaskulárních potížích a dalších stavech.