Hlavním příznakem deprese je chorobně smutná (depresivní) nálada. Tato nálada se většinou nedá zlepšit vnějšími událostmi a trvá minimálně dva týdny. Často je možné vysledovat její kolísání, např. ráno může být horší a k večeru se postupně zlepšovat. Jindy může mít nálada opačný charakter – ráno je o něco lepší, zatímco s přibývající únavou a blížícím se večerem se postupně zhoršuje. Člověk jde spát naprosto vyčerpaný, spí celou noc, nad ránem se neprobouzí, naopak by rád ještě spal.
Dalším příznakem může být nízká energie, vyčerpání (tzv. exhausce) a nedostatečná motivace cokoliv dělat, tedy nedostatek vůle (tzv. hypobulie). Dotyčný nyní musí činnosti, které dříve zvládal, přerušovat a dělat na etapy, např. úklid a vaření. Je pro něj problém přinutit se do aktivit.
Obvyklé je i narušené soustředění (tzv. hypoprosexie) – vyžaduje velkou námahu, které není schopen. Nemá proto cenu nemocného nutit, aby se zabavil televizí nebo dokonce aby sledoval komedie v naivním přesvědčení, že se tak vyléčí. Stejně tak bývá narušena paměť, proto je třeba často informace opakovat a jejich zapamatování si ověřovat. Setkáváme se s klienty, kteří se na nás obrací primárně kvůli problémům se spánkem nebo s pamětí. Zjišťujeme však často, že se u nich ve skutečnosti jedná o příznaky deprese.
Dalším příznakem bývá nechuť do života a přeneseně i do jídla (tzv. hypoorexie). Dotyčný nemá chuť na jídlo, musí se do něj nutit. V některých případech však naopak hmotnost stoupá. Nechuť do života se projevuje omezením zájmů, sníženou chutí na sex. Činnosti, které dříve dotyčného naplňovaly, jej už nyní nepřitahují, naopak z nich bývá „otrávený“. Omezuje také setkávání s jinými lidmi (tzv. sociální stažení). Když už se směje, pak spíše ze společenských důvodů – „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. Toto přetvařování jej samozřejmě dále vyčerpává.
U řady nemocných se objevují i výčitky (tzv. autoakuzace). Pokud má depresivní stav jasnou příčinu, např. dotyčný nechtěně způsobil jinému újmu, pak jsou výčitky na místě. Velmi často se však výčitky objevují „nelogicky“, kdy si je nemocný vědom vlastního omezení a vyčítá si jej jako lenost.
Velmi často pojímáme podezření na depresi už předtím, než nemocný vůbec začíná mluvit. Ve tváři vidíme obraz zoufalství, utrpení, smutku. Časté jsou vertikální vrásky na čele, svraštělé obočí. Může se objevit chabý pokus o úsměv, oči však zůstávají smutné. Pohyby jsou zpomalené, pohled často směřuje do země nebo těká, poloha těla je shrbená, ramena jsou svěšená, stisk ruky slabý. Mimika a gestikulace jsou redukovány, často se popisuje maskovitý obličej (tzv. hypomimie). Řeč je kusá, pomalá, s pauzami. Myšlení je často zkreslené, i neutrální události si dotyčný vykládá pro něj negativní způsobem. Bývají i „černé“ myšlenky – život nemá smysl, je plný utrpení, stejně všechno jednou skončí. Deprese postihuje i fungování těla – objevují se bolesti zad (někdy jediný na první pohled viditelný příznak deprese!), u žen dochází k nepravidelnostem v menstruačním cyklu, objevuje se sucho v ústech, nevolnost.
Psychotické příznaky u poruch nálady
Při těžkých poruchách nálady (výrazné mánii nebo hluboké depresi) může dotyčný ztrácet kontakt s realitou. To se projevuje tzv. psychotickými příznaky. Ty jsou typické pro psychotické poruchy, například pro schizofrenii nebo užívání psychoaktivních návykových látek. Mohou se však objevit i zde, u poruch nálady. Psychotické příznaky jsou dvojí – buď poruchy myšlení, nebo vnímání.
V případě psychotických příznaků je indikována hospitalizace a v léčbě kromě léků na poruchu nálady často přistupujeme i k medikaci používané u schizofrenie – tedy k antipsychotikům.
Čtěte dále:
