(Reuters Health) – Dle nové studie jsou dospívající páchající násilné činy častěji obklopeni lidmi, kteří se také dopouštějí násilí. ,,Násilnosti se shromažďují přes sociální vazby. Šíří se vlastně jako infekce,“ sdělil autor studie, Brad Bushman.
Profesor psychologie a komunikačních technik na státní univerzitě v Ohiu, Bushman, analyzoval rozhovory vedené v 90. letech minulého století. Zúčastnilo se jich téměř 6000 mladých Američanů ve věku 12˗17 let. Oproti dětem, jejichž kamarádi nikdy nikomu neublížili, se u dětí s násilně se projevujícími přáteli vyskytly vlastní projevy násilí o 183 % častěji. Tyto informace vycházejí z článku publikovaného 20. prosince on-line v the American Journal of Public Health.
U dětí, jejichž kamarád na někoho namířil zbraň, byla o 140 % vyšší pravděpodobnost, že se tohoto činu dopustí ony samy také. Pokud byl přítel dítěte zapleten do rvačky, dotyčné dítě mělo o 48 % vyšší pravděpodobnost oproti ostatním, že se s někým rovněž popere. Při rozhovorech se výzkumníci zajímali o 5 chlapců a dívek, s nimiž respondenti ve škole kamarádili.
Pravděpodobnost, že se chlapec dopustí násilí na někom dalším, byla o 82 % vyšší, pokud měl kamaráda, který někomu vážně ublížil. Souvislost mezi projevy násilí lze u rvaček vysledovat až do 4 vazeb směrem od ,,ohniska“ násilí. Násilí tedy mohou páchat děti inspirované násilníkem, pokud jsou kamarádem kamaráda násilníkova kamaráda. Co se týče zastrašování další osoby pomocí zbraně, dosahuje nebezpečí spáchání tohoto aktu o úroveň méně.
,,Jedná se o první studii zjišťující, jak dalece se násilí šíří – až 4 vazby mohou být mezi prvotním násilníkem a dětmi, které inspiroval,“ uvedl Bushman. Dr. Gary Slutkin, epidemiolog a odborník na infekční choroby, takové výsledky očekával. ,,Děláte prostě to, co dělá váš kamarád, jeho kamarád, kamarád toho kamaráda.“ ,,Na následky svých činů nemyslíte. Zajímá vás pouze to, co dělají vaši přátelé.“
,,Tato studie je jednou z mnoha naznačujících, že se jedná o problém způsoben masovým šířením násilí,“ sdělil Slutkin, zakladatel Cure Violence na univerzitě v Illinois.
On sám násilí považuje za nakažlivou chorobu. Pracoval na jeho zastavení v různých komunitách po celém světě. Nejprve určil pachatele násilí a následně zasáhl podobně jako u přenašečů HIV.
Slutkin si při snaze zastavit šíření viru HIV v Africe uvědomil, že vysvětlováním smrtelnosti AIDS muže nepřinutí, aby při sexu používali kondomy. Mohli však ochránit sami sebe před nemocí, pokud by přišli do styku s přáteli, kteří jsou nemocní. Podobným způsobem postupoval Slutkin i v případě násilníků.
Do procesu zastavení šíření násilí zapojil bývalé členy gangů. Následkem toho se podařilo snížit četnost násilných činů u mladistvých o 40˗100 %. Pouhé potrestání pachatelů by totiž nedokázalo ovládnout šíření násilí.
,,Lidé považují tresty za utěšující. Přesto se však nejedná o vhodné řešení problému,“ poznamenal. ,,Je to jako kdybyste léčili pacienta stále stejným – špatně naordinovaným – lékem.“ Způsob léčby násilí uvedený v tomto textu se totiž může šířit jako násilí samotné. Tedy prostřednictvím kamarádských vazeb.
,,Trest sám o sobě není tím správným nakopnutím,“ řekl Slutkin. ,,Abychom byli schopni změnit něčí chování, je nutné pracovat na vzájemném působení mezi jedinci dané skupiny a obdržet od nich uznání.“
Zdroj: medscape.com
Překlad: Petra Stočková
