Schizotypní porucha představuje dlouhodobý stav s výkyvy, které mohou připomínat schizofrenii. Chybí však jasné vyjádření schizofrenních příznaků, celkový obraz je nezřetelný. Proto také projevy musí být přítomny alespoň dva roky, než můžeme diagnózu schizotypní poruchy stanovit. V americké psychiatrické klasifikaci je tato porucha považována za poruchu osobnosti – tzv. schizotypální poruchu osobnosti. Naše klasifikace ji za poruchu osobnosti nepovažuje, spíše ji řadí do spektra schizofrenních poruch.
Abychom mohli poruchu diagnostikovat, musí být přítomny alespoň 4 příznaky z následujících, a to po dobu alespoň dvou let.
- nepřiměřené nebo omezené emoční reakce (nemocný vypadá chladně a povzneseně)
- chování nebo vzevření je podivné, výstřední
- sociální stažení
- podezíravost
- naznačeny paranoidní bludy
- obsedantní ruminace
- občasné samotosenzorické iluze a depersonalizační a derealizační zážitky
- vágní, obřadné, komplikované myšlení a řeč
- občasné, přechodné, jakoby psychotické epizody s intenzivními bludy, sluchovými nebo jinými halucinacemi
Pacient nikdy nesměl trpět schizofrenií, jinak by byla s největší pravděpodobností schizofrenie diagnostikována.
Porucha se týká asi 3% populace, je tedy častější než schizofrenie.
V terapii se používá kombinace antipsychotik s benzodiazepiny.
