Antidepresiva jsou psychiatrické léky, jejichž posláním je zlepšit náladu a další příznaky depresivního syndromu.
Z hlediska mechanismu účinku můžeme antidepresiva rozdělit do základních čtyřech skupin:
1) Inhibitory vychytávání monoaminů (tedy neurotransmiterů). Neurotransmiter je obecný název, který zahrnuje poměrně různorodou skupinu sloučenin, i tzv. monoaminy, do kterých řadíme mj. výše zmíněný noradrenalin, dopamin a serotonin. Tato antidepresiva tedy inhibují (brzdí) jejich zpětné vychytávání ze synaptických štěrbin, čímž zvyšují jejich koncentraci na synapsi, a tedy i účinek.
2) Inhibitory biodegradace monoaminů (IMAO). Tato skupina se nezaměřuje na brzdění zpětného vychytávání, ale na samotný rozklad neurotransmiterů. Jedná se tedy o další cestu, jak zvýšit jejich množství na synapsích. I když by se zdálo, že pro větší efekt by bylo dobré tyto dvě skupiny antidepresiv zkombinovat, ve skutečnosti by to mělo za následek řadu nežádoucích a někdy i ohrožujících účinků.
3) přímé ovlivnění receptorů – tato antidepresiva nezvyšují primárně koncentraci neurotransmiteru na synapsi, ale sami aktivují receptory na postsynaptické membráně, neurotransmiter tedy v podstatě nahrazují.
4) antidepresiva s jiným způsobem účinku
