Zjednodušeně můžeme říci, že deprese se podle vyvolávající příčiny dělí na primární a sekundární.
Většina depresí je primárních, proto se jim budeme věnovat až po stručném popisu sekundárních depresí.
Sekundární deprese je druhotná a nemusí se při jejím vzniku výrazněji uplatňovat psychika dotyčného. Sekundární deprese se může rozvinout jako následek přímého poškození mozku, např. úrazem, drogami, léky, infekcí. Poznáme ji tak, že často odeznívá po odstranění této příčiny. Tyto deprese jsou charakteristické tím, že nemusí být vyjádřena většina příznaků typické deprese.
Z léků se nejvíce uplatňují tyto skupiny léčiv:
antihypertenziva – léky na vysoký tlak krve
hormonální antikoncepce
kortikosteroidy
léky na Parkinsonovu nemoc
analgetika – léky od bolesti
benzodiazepiny – léky na zklidnění
léky proti vředům
protinádorová léčiva
U primární deprese příčiny vzniku nejsou zcela jasné, podobně jako je tomu i u jiných psychických poruch. Dá se říci, že v rozvoji depresivní poruchy hrají roli následující faktory: genetická predispozice, rovnováha neurotransmiterů, osobnost člověka a vnější událost.
1. genetická predispozice
Zatím nebyl objeven gen, který by depresi způsoboval, i když se občas v tisku podobná zpráva objeví. S největší pravděpodobností ani objeven nebude. Psychické poruchy jsou z genetického hlediska totiž charakteristické tím, že jsou tzv. polygenní. To znamená, že za jejich rozvojem stojí více genů, z nichž žádný sám o sobě není depresi schopen vyvolat. Existují studie na dvojčatech, které vliv genů také prokazují. U jednovaječných dvojčat trpí-li jedno z nich depresí, je riziko rozvoje u druhého asi 70%. U dvojvaječných dvojčat (tedy vlastně u normálních sourozenců, kteří byli počati ve stejný okamžik), je pravděpodobnost pouze 20%.
2. změny ve fungování mozku
Bylo zjištěno, že u deprese funguje mozek jiným způsobem a toto odlišné fungování se projevuje i na jeho struktuře. Dochází k atrofii (tedy úbytku neuronů) v oblasti spánkových laloků, hippocampu a prodloužené míše. Jsou zde ovlivněny dva systémy:
systém hypothalamus-hypofýza-nadledviny – ten hraje roli ve stresu a při depresi je nadměrně aktivován. To vede ke zvýšené produkci stresového hormonu kortizolu a to vede mimo jiné k uvedené atrofii buněk. Současně je ovlivněna i hladina BDNF. BDNF znamená brain-derived neurotrophic factor. Jedná se tedy o látku, která brání atrofii neuronů a hraje důležitou roli v přestavbě mozku. Hladina BDNF se snižuje v důsledku aktivace zmíněného „stresového“ systému. Naopak hladinu zvyšují antidepresiva, stejně tak ale třeba i elektrošoky nebo psychoterapie.
3. osobnost člověka
O vnímavosti dotyčného vůči depresi rozhoduje do značné míry jeho i osobnost. Člověk se zralou a stabilní osobností dokáže nepříjemné události lépe „ustát“. Co může osobnost oslabit? Jsou to zejména zátěžové situace během dětství a dospívání, např. týrání, hádky rodičů, nadměrně přísná výchova nebo naopak příliš benevolentní výchova, nedostatek lásky nebo naopak rozmazlování. Během dospívání se pak může jednat o experimentování s drogami, které může usnadnit rozvoj úzkostí, deprese nebo i schizofrenie.
4. vnější faktor – vyvolávající událost
I u člověka, který má stabilní osobnost a je bez zjevné genetické predispozice, se může rozvinout deprese. Může tomu tak být v reakci na závažnou životní událost, jako např. ztrátu blízké osoby, závažný úraz, materiální nejistotu.
