Obsedantně kompulzivní porucha (OCD) patří mezi typicky neurotické poruchy. Je charakterizována přítomností nutkavých myšlenek (tzv. obsesí), které se proti vůli dotyčného opakovaně vtírají do jeho mysli a způsobují tak neklid a tíseň. Velmi malou úlevu od této tísně přináší určité nutkavé chování – tzv. kompulze nebo rituály.
OCD se týká asi dvou až tří procent populace a objevuje se většinou kolem dvacátého roku života.
Aby mohla být OCD diagnostikována, musí potíže trvat alespoň dva týdny. Dále vtíravé myšlenky (označované též jako tzv. ruminace) musí dotyčný považovat za své vlastní. U schizofrenie se mohou též vyskytnout vtíravé myšlenky, ale ty jsou většinou vnímány jako cizí, často také jako cizími lidmi implantované. Sám pacient obsese či kompulze vnímá jako nepříjemné a většinou i jako nesmyslné, avšak nedokáže se jim bránit.
Porucha narušuje život pacienta, protože jej nutí opakovat určité rituály. Rituály jsou vnímány jako potřebné např. v tom smyslu, že jejich provedením se snižuje pravděpodobnost vzniku nějaké katastrofy nebo zranění nebo onemocnění blízké osoby. Pacient se však za své chování stydí, skrývá jej, a pokud se o něm jeho okolí dozví, snaží se jej vysvětlit nějakým logickým způsobem. Problém pro dotyčného představují změny v životě, například nové zaměstnání apod., protože se snaží udržovat zaběhlé rituály nebo proto, že nové změny vedou ke vzniku nových obsesí.
Někdy se rituály nemusí vůbec projevovat navenek a zůstávají v podobě myšlenek. Například dotyčný může mít vtíravou myšlenku, že pokud nenapočítá do tisíce nebo nezopakuje stokrát určité slovo, stane se nějaká katastrofa. Jindy původně obsese vymizí a zůstávají jen rituály, kterých si dotyčný může přestat být vědom.
OCD se v praxi většinou projevuje neustálým kontrolováním, zda je při odchodu zamčeno, zda je zastaven plyn a voda apod. Dalším projevem může být obava z infekce, kdy si dotyčný opakovaně a dlouho umývá ruce, mimo domov pak nosí rukavice a jiné ochranné pomůcky. Ne zcela vzácnou formou OCD může být i střádání různých věcí doma – noviny, letáky, odpadky apod.
Terapie
Důležitou součástí je edukace klienta, tedy vysvětlení, co jsou obsese, co kompulze a jak konkrétně se u něj obojí projevuje.
Pokud je porucha lehce až středně závažná, pak si můžeme vystačit s psychoterapií v délce až 36 sezení. Pokud se jedná o těžkou formu poruchy, pak doplňujeme léčbu antidepresivy. Z nich kromě moderních SSRI a SNRI (venlafaxinu) můžeme sáhnout i po starších tricyklických antidepresivech, konkrétně clomipraminu (Anafranil). Antidepresiva by se měla užívat 12 až 16 týdnů.
O tzv. refrakterní OCD mluvíme v případě, že příznaky i přes nasazenou léčbu přetrvávají. Většinou se pak snažíme zaměnit antidepresivum za jiné nebo je zkombinovat nebo jejich efekt posílit antipsychotikem apod.
U OCD se můžeme setkat s tím, že efekt antidepresiv se projeví někdy až po 8 týdnech jejich podávání. Někdy dokonce až po 8 týdnech podávání druhého antidepresiva v pořadí. Dle některých studií je nutné čekat na maximální efekt i půl roku i déle.
Po odeznění příznaků se doporučuje pokračovat v léčbě ještě rok až rok a půl. Teprve potom je možné pomalu začít s vysazováním antidepresiv.
