Deprese můžeme dělit z několika hledisek:
1. podle závažnosti
Podle závažnosti dělí Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) depresi na lehkou, středně těžkou a těžkou – podle počtu přítomných příznaků.
2. podle délky trvání
Deprese, která trvá déle než dva roky, se označuje jako chronická. Chronická deprese postihuje asi 10-20% nemocných.
Jestliže se v životě dotyčného člověka vyskytly alespoň dvě epizody deprese, mluvíme o takzvané rekurentní (vracející se) depresivní poruše.
Deprese, která také trvá déle než dva roky, ale u které není nálada hluboce depresivní, se označuje jako dysthymie. Je to spíše setrvalý stav vyznačující se poklesem životní energie, snížením aktivity a zájmů, sníženou sebedůvěrou, pocity beznaděje, menší hovorností a pesimistickým výhledem do budoucna. Cyklothymie je dlouhodobá deprese trvající alespoň dva roky a střídající se nadměrně veselou náladou lehkého stupně.
3. podle převládajících příznaků
Dle psychomotorického tempa: S útlumovou formou se setkáváme nejčastěji. Vyznačuje se celkovým zpomalením, vyčerpáním, únavou. Hlas je tichý a monotónní, odpovědi krátké. Reakce jsou zpomalené v návaznosti na zpomalené myšlení.
Agitovaná (neklidná) deprese se vyznačuje neklidem a napětím jako projevy napětí vnitřního. Časté jsou naříkání a pláč jako způsoby projevu zoufalství. U agitované deprese je nutné dát pozor na zvýšené riziko sebevraždy.
Dle příznaků:
Atypická deprese představuje jakoby opak klasické formy. Setkáváme se při ní s určitou odklonitelností nálady vnějšími okolnostmi, dále i opačnými příznaky než u typické deprese, tj. např. zvýšenou spavostí, zvýšenou chutí k jídlu, velkou unavitelností.
Larvovaná deprese je zvláštním typem deprese, která nemá tak zjevné příznaky. Často se stává, že dotyční se k psychiatrovi dostanou přes jiného odborníka – rehabilitačního lékaře, internistu, neurologa apod. U larvované deprese jsou totiž v popředí tělesné příznaky. Velmi často se jedná o
bolesti zad, migrény, únavu a nechutenství, svírání na hrudi a v hrdle, sucho v ústech, dlouhodobou a úpornou nespavost
4. Dle příčiny:
Neurotická deprese – častou příčinou této formy deprese je intrapsychický konflikt, kterým se dotyčný neustále zabývá. V terapii je velmi důležitá psychoterapie. Zde může být jedním ze základních příznaků kromě depresivní nálady také únava, podrážděnost, problém se spánkem ve smyslu zhoršeného usínání. Můžeme pozorovat relativně lepší náladu ráno a její postupné zhoršování s narůstající únavou v průběhu dne. Spánek představuje vysvobození, protože se dotyčný nemusí zabývat tím, co jej trápí.
Někdy nemusí mít deprese jasnou vyvolávající příčinu, ale příznaky se mohou objevovat pokaždé v rozmezí od listopadu do února. Hovoříme o tzv. sezónní depresi, na které se patrně nejvíce podílí zkrácení dne. Zde by proto mohla pomoci fototerapie.
Protipólem by pak byla tzv. endogenní deprese. Toto označení se již dnes tolik nevyužívá, ale znamená, že jsou vyjádřeny typické znaky deprese – ranní pesima, problém se spánkem ve smyslu předčasného probouzení, snížená chuť k jídlu, zrychlení nebo zpomalení tempa – a že není zřejmá vnější vyvolávající událost.
