Generalizovaná úzkostná porucha (general anxiety disorder – GAD) je charakterizována dlouhodobou volně plynoucí úzkostí, která se nevyskytuje ve formě záchvatů a není spojena se žádným konkrétním podnětem.
Porucha se objevuje nejčastěji již mezi 16. a 18. rokem života, často v reakci na nějakou ohrožující událost. Úzkost u této poruchy trvá alespoň šest měsíců a často se objevuje ve formě úzkostného očekávání nějakého budoucího neštěstí. Dotyčný člověk si neustále dělá starosti a prožívá úzkost vázanou na každodenní, po ostatní lidi nevýznamné a běžné události. Úzkost je doprovázena i tělesnými příznaky – pocením, bušením srdce, nevolností, slabostí, závratěmi. Dále se mohou vyskytnout žážitky depersonalizace a derealizace, podrážděnost, „knedlík v krku”, problém se soustředěním apod. Úzkosti a obavné myšlení dotyčného „zaměstnávají“ natolik, že má problémy se spánkem. Příznaky se zhoršují zejména při očekávání nových stresujících situací, po jejich překonání se zmenší, avšak zcela nevymizí. Porucha postihuje asi čtyři až šest procent populace, a to dvakrát častěji ženy než muže. Bez adekvátní léčby může přetrvávat celý život.
Léčba
U mírné formy stačí psychoterapie, u středně těžké psychoterapie nebo farmakoterapie, u těžké formy oba přístupy kombinujeme.
Z farmakoterapie volíme většinou SSRI (hlavně escitalopram, paroxetin, sertralin), dále SNRI (venlafaxin), popř. i další léčiva jako pregabalin (Lyrica) a další.
U těžké formy si můžeme na přechodnou dobu (maximálně dva měsíce) vypomoci benzodiazepiny. Ty působí dobře hlavně na tělesné příznaky úzkosti. Jejich nevýhodou je však únava, nesoustředěnost, riziko závislosti.
Po vymizení příznaků následuje pokračovací léčba v délce ještě 12 až 18 měsíců a až poté je možné začít pomalu antidepresiva vysazovat. Přibližně u čtvrtiny osob se však příznaky vrací do jednoho měsíce a u 60-80% do jednoho roku od vysazení psychofarmak.
