Předpokládá se, že přibližně každý druhý člověk zažil nějakou formu halucinace, ať už se jednalo o sluchovou, zrakovou, čichovou či hmatovou halucinaci. U pacientů léčících se se schizofrenií jsou čísla mnohem vyšší, přibližně 75 % z nich zažilo něco, co nebylo skutečné, a nyní se objevují názory, že mozek schizofrenika náchylného k halucinacím má odlišnou stavbu ve srovnání s mozkem pacienta trpícího mentální poruchou, kterou halucinace nedoprovází.
Výzkumníci porovnávali mozky schizofreniků, kteří zažívají halucinace, s mozky těch, kteří tyto problémy nemají a výsledky experimentu zveřejnili ve studii publikované v Nature Communications. Soustředili se především na odlišnosti stavby mozku v klíčové oblasti tohoto orgánu, jež se zaměřuje na odlišení reality a představ, v záhybu nazvaném paracingulate sulcus (PCS). Vědci zjistili, že pokud je tato oblast v přední části mozku kratší než obvykle, je pravděpodobnější, že pacient bude trpět halucinacemi.
,,Schizofrenie je komplexní spektrum potíží a je spojena s mnoha odlišnostmi v mozku, takže může být komplikované spojit určité části mozku s pozorovatelnými příznaky,“ vysvětluje Dr. Jon Simons z univerzity v Cambridge, spoluautor studie. ,,Srovnáním struktur mozků mnoha schizofreniků, kteří buď zažili halucinace, nebo ne, jsme schopni identifikovat danou část mozku související s klíčovým symptomem této poruchy.“
Výzkumníci zkoumali snímky z magnetické rezonance 153 pacientů trpících schizofrenií a porovnali je se zdravými lidmi, přičemž vzali v potaz objem mozku, plochu povrchu mozku, zda je pacient levák či pravák, dále pohlaví a věk pacienta a další kritéria. Následně změřili PCS těchto pacientů a zjistili, že zkrácení délky už o 1 centimetr (0,4 palce) vedlo k o 19,9 % vyšší pravděpodobnosti, že daní pacienti zažijí sluchové či zrakové halucinace.
Další části mozku jsou bezpochyby také důležité pro tvoření halucinací a pravděpodobně souvisejí s těmi oblastmi, které zpracovávají buď zrakovou či zvukovou informaci, což má vliv na typ výsledné halucinace. Výzkumníci navrhují možnost, že když mozek vytváří pozměněnou sluchovou / vizuální informaci (která ve skutečnosti neexistuje), může se stát, že když je tato zpráva přenesena do PCS (jež je zodpovědné za vnímání reality), mozek špatně vyhodnotí informaci jako skutečnou.
,,Myslíme si, že je PCS zapojeno do neuronových sítí v mozku, které pomáhají rozpoznat námi vygenerovanou informaci,“ uvádí Dr. Jane Garrison, další ze spoluautorů studie. ,,Lidé s kratší PCS se zdají být méně schopní rozlišit původ takové informace (zda je reálná či nikoli) a zdá se, že je u nich vyšší pravděpodobnost, že je informace generována zvenku.“
Výzkumníci poznamenali, že halucinace mají pravděpodobně mnoho příčin a že tento výzkum dokáže pomoci vysvětlit jeden z aspektů tohoto fenoménu.
Zdroj: iflscience.com
Překlad: Petra Stočková
