Na závislost na návykových látkách se díváme jako na duševní poruchu, kterou jsme schopni léčit.
Na alkoholu vzniká jak psychická, tak fyzická závislost. Nejprve vzniká závislost psychická. Ta se projevuje
- silnou touhou po alkoholu (tzv. craving [krejving] neboli bažení)
- potížemi v kontrole užívání alkoholických nápojů (dotyčný není schopen „říci si dost“)
- postupným zanedbáváním jiných zájmů (opouštění koníčků a zálib)
- pokračováním v požívání alkoholu i přes zjevné známky poškození organismu.
Tělesná závislost se projevuje zejména
- abstinenčními příznaky po vynechání alkoholu a
- narůstající tolerancí k alkoholu (zpočátku, pak se snižuje).
K tomu, abychom mohli mluvit o závislosti, je nutné, aby z uvedených šesti příznaků byly splněny alespoň tři, a to po dobu minimálně jednoho měsíce nebo opakovaně v průběhu jednoho roku.
Problémem při diagnostice závislosti je častá nespolupráce alkoholika. Pacienti mají tendenci svoji závislost skrývat, a to jak před svým okolím, tak i sami před sebou. Zejména v počátcích závislosti můžeme být svědkem, jak se dotyčný snaží pití zlehčovat (bagatelizovat) a odůvodňovat (racionalizovat). Dlouho trvá, než si uvědomí, že je na alkoholu skutečně závislý. A většinou i dlouho trvá, než si přizná, že závislost sám nezvládne a že je potřeba požádat o pomoc zvenčí. Obecně platí, že pokud si alkoholik sám těmito uvědoměními neprojde a není vnitřně motivován k léčbě, je léčba ztrátou času.
Do té doby se snaží všemožně uhýbat tlaku nejbližšího okolí. To například zahrnuje skrývání pití a vyhledávání příležitostí, kdy se napít. Velmi často se tak děje po cestě ze zaměstnání nebo o víkendech. Pokud je při pití přistižen, pak racionalizuje, proč se opět napil (těžký den, potíže v práci, potíže ve vztahu, dluhy, deprese…).
Pokud se snaží dotyčný sám s pitím přestat, je tato snaha často ztěžována rozvojem odvykacích příznaků. Ty se objevují nejčastěji druhého dne abstinence. Velmi snadno se dají doma vyléčit právě další dávkou alkoholu.
Poměrně obsáhlý soubor příznaků alkoholismu publikoval dr. Jellinek:
- Okénka narůstající frekvencí
- Tajné pití
- Trvalé myšlenky na alkohol
- Nekontrolované pití
- Pocity viny
- Vyhýbání se narážkám na alkohol
- Zhoršená kontrola pití
- Odůvodňování pití (racionalizace)
- Narušení vztahů
- Velikášské chování jako kompenzace strany sebeúcty
- Agresivní chování
- Trvalý pocit zkroušenosti
- Období abstinence vynucené tlakem okolí
- Změny způsobu pití (k předcházení nepříjemnostem)
- Ztráta dosavadních přátel nebo rozchod s nimi
- Změny zaměstnání
- Konání se točí kolem alkoholu (podřizování zájmů)
- Ztráta zájmu o vnější svět
- Nápadná sebelítost
- Úvahy nebo realizace úniku z dosavadního prostředí
- Změny v rodinném prostředí – odcizení
- Bezdůvodné námitky alkoholika proti členům rodiny
- Vytváření tajných zásob alkoholu v domově, práci, aj.
- Zanedbání přiměřené výživy
- Hospitalizace pro poruchy na tělesném zdraví
- Pokles sexuálního pudu
- Alkoholická žárlivost
- Pravidelné ranní doušky
- Výskyt prodloužené intoxikace – tzv. tahy
- Etická deteriorace
- Postižení duševních schopností
- Alkoholické psychózy
- Styky s morálně deprivovanými osobami
- U nižších společenských vrstev pití technického alkoholu (např. Okena, voda po holení…)
- Snížení tolerance
- Nedefinovatelné úzkosti
- Třes
- Pití nutkavého rázu
- Zhroucení racionalizačních systémů, tzv. debakl
- Lhaní, konflikty se zákonem.
Prokážeme závislost na alkoholu z odběru krve?
V odběrech krve se samozřejmě orientujeme v prvé řadě na hladinu alkoholu. Ta nám řekne, zda dotyčný v posledních několika hodinách požil nějaký alkoholický nápoj. Nezjistíme však, zda se jedná o jednorázové požití nebo o pravidelný abusus.
Dále můžeme z krve vyčíst hodnotu tzv. jaterních testů. Jedná se vlastně o enzymy, které se uvolňují z jaterních buněk při jejich poškození. Tedy čím vyšší je hladina těchto enzymů (čím vyšší jsou hodnoty jaterních testů), tím více jsou buňky poškozené a tím je požívání alkoholu intenzivnější. Orientujeme se zejména na tzv. GGT, tedy gama-glutamyltransferázu, někdy se zkracuje též jako GMT. Normální hodnota se pohybuje od 0,14 do 0,85, u alkoholiků se setkáváme s hodnotami někdy dokonce i kolem 60. Test GGT je však nespecifický, to znamená, že hodnota může být zvýšena i z jiné příčiny, například virovým onemocněním jater, městnáním žluči v játrech apod.
Proto se v posledních letech klade stále větší důraz na bílkovinu označovanou jako CDT – tedy karbohydrát-deficientní transferin. CDT má tu výhodu, že je specifičtější než GGT. Podobně jako GGT se jeho zvýšená hodnota drží i několik týdnů poté, co dotyčný přestal s pitím. Hodnota CDT by měla být u zdravého člověka nezneužívajícího alkohol nižší než 6%.
Třetím nejpoužívanějším ukazatelem (markerem) je tzv. MCV. V tomto případě se nejedná o enzym ani o bílkovinu, ale o průměrný objem červené krvinky. Bylo totiž zjištěno, že u alkoholiků dochází ke zvětšení objemu červených krvinek.
V praxi je ideální zjistit hodnotu všech tří ukazatelů. Tím získáme téměř naprosto jistou informaci o požívání alkoholu u dotyčného bez ohledu na to, co nám říká.
