,,Milostné či fyzické vztahy s opačným pohlavím mě prostě nezajímají“ tvrdí Jake (24) užívající léky SSRI po dlouhých 8 let.
S příznaky obsedantně kompulzivní poruchy a úzkosti se vypořádávám už od dětství. V naší rodině se tyto problémy objevily u mých dvou sourozenců a jednoho rodiče. Když mi bylo 12 let, lékař mi předepsal Zoloft. Bral jsem také různé SSRI od Prozacu po Lexapro a další dva typy léků. A to dlouhých 8 let.
Ptáte se, jestli mi léky pomohly? To nemůžu přesně říct. Chodil jsem do školy, měl dobré známky a spoustu kamarádů. V určitém smyslu mi tedy léky pomohly – u lidí s těžkou depresí lze tvrdit, že léky mají pozorovatelný efekt. Já je však pořád beru proto, že jsem to tak prostě vždy dělal.
Po dokončení školy jsem začal studovat na univerzitě, ale moc se mi nedařilo. Zhroutil jsem se, uzavřel do sebe, nemohl jsem spát. Tou dobou jsem pokračoval v braní léků. Vrátil jsem se domů a zapsal se ke studiu nástavby. A pak přišlo to nejhorší období silných depresí. Začaly se u mě objevovat myšlenky typu: ,,Ty léky přece beru už hodně dlouho a nepomáhají, proč se jich jednoduše nezbavím?“ To bych nikomu z vás nedoporučoval. Přesto jsem v té době však přestal docházet k psychiatrovi a rozhodl se o sebe postarat sám.
Potíže se spánkem mě doprovázely několik měsíců. Byl jsem nervózní, úzkost nabírala na obrátkách. V končetinách jsem neměl necitlivost, především v pažích. Na to mi psychiatr řekl, že se jedná o typické symptomy doprovázející ukončení léčby a že do 4-6 týdnů vymizí. ,,Vše, co cítíte navíc, je vracející se úzkost a deprese.“ Jednoduše řečeno, pokud stále cítíte něco jiného nad tento rámec stanovený lékaři, odehrává se vše vlastně jen ve vaší hlavě.
Nakonec jsem se vrátil zpět do školy a pokračoval v denním studiu. Pamatuji si, že se mi dařilo dobře a cítil jsem se o něco lépe. Nyní jsem 4 roky ,,čistý“, neberu žádné léky. Co však u mě přetrvává, jsou vedlejší účinky související se sexualitou. Po ukončení léčby tyto příznaky byly každopádně horší než při užívání léků. Přestože můj brácha užíval stejné léky po stejně dlouhou dobu a jeho sexuální život byl normální, já jsem chuť na sex nepocítil. Měl jsem však erekci a pravidelně se uspokojoval. Nemám však zájem o milostné či sexuální vztahy s opačným pohlavím.
Vlastně jsem na sex jako takový pomyslel až před několika lety. Skoro jako bych se jednoho dne probudil a uvědomil si jeho existenci. Od té doby se u mě pravidelně objevují chvíle, kdy se tyto sexuální pocity dostavují. Jsou pro mě však zcela nové a nevím, jak s nimi naložit. A protože nevím, co si počít, dostaví se u mě úzkost a ta veškeré pocity zabíjí.
Na internetu jsem narazil na rozsáhlou komunitu asexuálů. Někteří z nich také užívají antidepresiva – myslím tedy, že je kolem mě spousta lidí ve stejné situaci. Rád si myslím, že pokud budu dál využívat poradenské služby, budu kvalitně spát a jíst, tak že tyto věci napravím.
Závěrem je třeba říci, že vše má své výhody a nevýhody. Pokud by to bylo na mně, řekl bych, že – kromě extrémních okolností – by lidem mladším 18 let neměly být tyto léky předepisovány. Mozek se totiž vyvíjí pod jejich vlivem. Myslím tedy, že by farmaceutické společnosti měly uvažovat o dlouhodobých účincích jimi vyráběných léků na lidi, kteří s jejich užíváním ani nemohou souhlasit.
Zdroj: theguardian.com
Překlad: Petra Stočková
