Zneužívání dítěte zvyšuje v dospělosti riziko onemocnění duševními či zdravotními problémy
On-line dotazník mapující právě tento typ násilí páchaného na dětech se dočkal srdcervoucích reakcí. ,,Těch 5 let mého života zničilo vše. Jsem smutný, melancholický, stydlivý, samotářský a nazlobený… Nikdy nejsem s ničím spokojený, nedokážu se uklidnit.“
,,Omezuje to celý můj život.“
,,Co se týče vztahů s opačným pohlavím, celý život jsem si myslel, že je se mnou něco špatně.“
,,Člověka, kterým jsem se mohl stát, nikdy nepoznám.“
Trvající bolest způsobená sexuálním zneužitím
Všechny předchozí výpovědi pocházely od dospělých mužů, na nichž se v dětství duchovní (především kněží) dopustili sexuálního zneužití. Tyto reakce jsou součástí výzkumu z roku 2010. Ukazují zákeřné ublížení, které dotyčné (jimž bylo ublíženo fyzicky nebo psychicky) pronásleduje po zbytek jejich života.
Studie se zúčastnilo více než 21 000 Australanů starších 60 let, jež si v dětství prošli sexuálním zneužitím či týráním. Byla u nich rovněž zjištěna vyšší míra rozvodovosti a nefunkčních vztahů.
Sexuální zneužívání dětí je pouze jedním typem traumatu, které člověka postihuje po zbytek života. Z výzkumu vyplynulo, že traumata prožitá v dětství – ať už se jedná o rozvod rodičů, alkoholismus, či další patologické jevy – výrazně zvyšují pravděpodobnost, že se u tohoto dítěte v dospělosti dostaví srdeční choroby, mozková mrtvice, deprese, pokusy o sebevraždu, cukrovka, plicní onemocnění, alkoholismus či onemocnění jater. Zároveň u těchto dětí může existovat vyšší riziko, že se z nich stanou kuřáci nebo budou promiskuitní. Vše zmíněné dle U.S. Centers for Disease Control rovněž přispívá k jejich nižší chuti do života. A to není vše – ti z nás, kdo si prošli v dětství podobným traumatem, zemřou dříve.
Trauma z dětství: Příliš brzy, příliš velký zásah
Zdravotnická organizace v Kalifornii Kaiser Permanente provedla mezi lety 1995 a 1997 výzkum zaměřený na více než 17 000 svých pacientů. Ve studii nepříznivých zážitků z dětství měli respondenti zvolit, zda se v dětství potýkali s některým z následujících jevů:
- Citové týrání
- Fyzické týrání
- Sexuální týrání
- Násilí páchané na matce
- Užívání návykových látek
- Duševní choroba v domácím prostředí
- Odloučení rodičů nebo rozvod
- Člen rodiny ve vězení
Část respondentů byla rovněž dotázána ohledně citového či fyzického zanedbávání. Nejběžnějším zážitkem uvedeným v reakcích bylo fyzické týrání (28 %), za nímž se umístilo užívání návykových látek (téměř 27 %). Čím více patologických jevů osoba uvedla, tím bylo riziko, že se v pozdějším věku bude potýkat se špatným zdravotním stavem, vyšší. Nejnovější studie z roku 2010 zjistila podobné informace.
Ochromující stud
Jim McDonough (61) byl šťastným, zvídavým dítětem. Ze školy domů nosil pěkné známky a rád trávil čas venku. Ve 12 letech – okouzlen vidinou dobrodružství zažitých při kempování – se připojil ke skautům.
Tato dobrodružství se však brzy změnila ve chvíle hrůzy. Vedoucí skautů (prý kvůli oddělení členů zlobivé skupinky chlapců) jej přestěhoval do svého stanu. Poté Jima sexuálně zneužil. To vše se dělo opakovaně po dobu dlouhých 4 let.
McDonough o tom nikomu neřekl, kromě své ženy, jíž se jen krátce zmínil. ,,Velmi se stydím,“ řekl při rozhovoru McDonough. ,,Nemyslel jsem si, že by to někdo pochopil. Pocit studu se u mě vždy dostaví s pochybami, jestli si za to, co se mi stalo, nemůžu sám.“
Tajemství do stáří
Zanedlouho poté, co si McDonough prožil tuto zkušenost, se začal tajně plížit do baru svého otce. Několik let také bral drogy, aby utišil bolest. Oženil se se svojí láskou ze střední školy, ale ta se nedokázala vypořádat s Jimovým pitím a s nepředvídatelnými záchvaty vzteku.
Jakmile se rozvedli, Jim podstoupil léčbu a poté se znovu vzali. McDonought – působící v místním zastupitelstvu – však věděl, že hluboká rána v jeho duši způsobená sexuálním zneužíváním zcela zacelena není.
,,Je náročné se s tím vyrovnat,“ řekl. ,,Pracuji na sobě, abych se stal lepším člověkem, abych porozuměl tomu, kým jsem byl.“
U příležitosti svých 60. narozenin uspořádal McDonough tiskovou konferenci. Na skautský oddíl podal žalobu pro ublížení na zdraví.
Výzkumem bylo zjištěno, že sexuální zneužívání dětí bylo nahlášeno pouze od 16 % chlapců a 25 % dívek. Šokující? Ne. U tohoto typu zneužívání je běžné, že většina obětí zůstane v anonymitě.
Není jednoduché se svěřit
Lidé starší 50 let se vám méně pravděpodobně svěří s traumatem prožitým v dětství, ať už se jedná o trauma jakéhokoli typu, uvedl Michael Barnes, správce programů v CeDAR (překlad: centrum pro závislosti a rehabilitaci) v nemocnici ve městě Aurora, Coloradu.
,,Myslím, že je to způsobeno generačním vlivem a pohledem na poradenské služby obecně,“ uvedl. ,,Rozdíl mezi muži a ženami je rovněž markantní. Ženy se častěji svěřují. Muži jsou po vzoru společnosti stoičtí a nestěžují si.“ Barnes rovněž odhadl, že 30–90 % pacientů v jeho programu závislostí prožilo v dětství nějaké trauma.
Scott Easton z Bostonské vysoké školy sociální práce studoval vliv zneužívání v dětství na dospělý život mužů. Jedna taková studie zjistila, že muži v dětství sexuálně zneužívaní čekali průměrně 21 let od samotné zkušenosti, než se odvážili s tímto zážitkem svěřit někomu dalšímu. Na podrobné vylíčení traumatu čekali průměrně 28 let. ,,Čím déle čekali, tím více bylo postihnuto jejich duševní zdraví,“ řekl Easton.
Citové dopady v dalších letech života
Děti dle expertů nevědí, jak zpracovat traumatický zážitek nebo traumatizující prostředí. Oběti násilí na dětech či traumat tak – dle australské skupiny Blue Know Foundation – často vyrostou v osoby nedůvěřující ostatním, protože byly zrazeny dospělými, kteří je měli učit, vzdělávat a chránit.
Studie čítala více než 21 000 Australanů starších 60 let, jež si v dětství prošli sexuálním zneužitím či týráním. Byla u nich rovněž zjištěna vyšší míra rozvodovosti a nefunkčních vztahů. Oběti násilí na dětech se častěji označili za nešťastné a jejich pokusy o spáchání sebevraždy byly průměrně 4x častější oproti těm, na nichž sexuální násilí pácháno nebylo.
Lidé potýkající se v dětství s traumaty se mohou v dospělosti vypořádávat s následujícími problémy:
- Úzkost
- Smutek, deprese
- Nespavost
- Užívání drog či alkoholu
- Gamblerství, závislost na nakupování
- Pocity odcizení
- Pocity beznaděje
- Nízká sebeúcta
- Navazování vztahů se závislými
Dalším rysem doprovázejícím tyto osoby je dle Barnese touha po ovládání.
,,Na touhu po kontrole či ovládání lze pohlížet dvěma způsoby: Budu ovládat všechny a vše kolem mě, abych se cítil bezpečněji, nebo Od všeho se odloučím a budu vše ovládat tím, že se toho nebudu účastnit,“ řekl Barnes. ,,Mnoho starších lidí je nevytíženo, nebo naopak pracují nezávisle na ostatních.“
Je možné se vyléčit
Nesmíme zapomínat na to, že ani dospělí si vždy neporadí s bezmocí co se týče traumatických zážitků. Existuje však mnoho druhů terapie, které mohou v boji s traumaty pomoci. Dle Barnese velmi dobře funguje například uvědomělá meditace. Strategie vhodné pro vypořádání se s těmito traumaty zahrnují rovněž situaci, kdy se člověk stará o své zdraví a vyhledává příjemné činnosti. Dále je vhodné zařadit toleranci tísně (naučit se, jak se svépomocí uklidnit) a techniky pro snížení vzrušení.
Tento návod, pomocí něhož se můžeme s traumatem vyrovnat sami, pochází od organizace Substance Abuse and Mental Health Services.
Zdroj: nextavenue.org
Překlad: Petra Stočková
