Hospodaření s kyslíkem není jediný fenomén, s nímž je dýchání spojeno – souvisí totiž i s funkcemi mozku a chováním lidí.
Vědci z Northwestern Medicine zjistili, že rytmus našeho dechu vytváří v mozku určitou elektrickou činnost, která vylepšuje naše emoční úsudky a vzpomínání.
Dopady na chování člověka zásadně závisí na tom, zda se nadechujeme, nebo naopak vydechujeme. Důležité je také to, jestli dýcháme nosem, či ústy.
Pokud účastníci pokusu vdechovali, byly jejich reakce na děsivý obličej, který jim byl v průběhu pokusu ukázán, mnohem rychlejší oproti situacím, kdy vzduch z plic vydechovali. Zároveň platilo to, že se lidem dařilo lépe si zapamatovat určitý předmět, pokud jej zpozorovali při nádechu. Daný efekt však neplatil, pokud nádechy probíhaly skrze ústa.
,,Jedním ze zásadních poznatků získaných touto studií je fakt, že rozdíl v činnosti mozku v amygdale a hippokampu je co se týče nádechu a výdechu zásadní,“ sdělila autorka studie, Christina Zelano. Zelano je odborným asistentem neurologie na Northwestern University Feinberg School of Medicine. ,,Zjistili jsme, že při nádechu dochází ke stimulaci neuronů v čichové kůře, amygdale i hippocampu, tedy napříč celým limbickým systémem.“
Studie vyšla 6. prosince v the Journal of Neuroscience. Vedoucím autorem byl Jay Gottfried, jenž je zároveň profesorem neurologie ve Feinbergu.
Vědci z Northwestern Medicine odhalili tyto odlišnosti v činnosti mozku při zkoumání 7 pacientů trpících epilepsií, jež čekala operace mozku. Týden před zmíněnou operací jim chirurg do mozku implantoval elektrody pro odhalení původu jejich záchvatů. Díky tomuto kroku mohli vědci získat elektrofyziologická data přímo z mozků pacientů. A právě zachycené elektrické signály ukázaly činnost mozku, která spolu s rytmem dechu kolísala. Aktivita probíhala v těch oblastech mozku, kde dochází ke zpracování emocí, vzpomínek a vjemů v podobě pachů.
Daný objev přivedl vědce k otázce, zda opravdu existuje spojení mezi kognitivními funkcemi a danými oblastmi mozku. Co se týče funkcí mozku, jedná se o vnímání strachu a paměť, jež mohou být dýcháním také ovlivněny. Amygdala je spojována se zpracováním emocí v našem mozku, a to především emocí souvisejících se strachem. Vědci tudíž požádali 60 osob, aby činili okamžitá rozhodnutí ohledně spatřených výrazů osob, zatímco výzkumníci monitorovali jejich dech. Lidé museli při pohledu na tváře projevující strach či překvapení rychle určit, o jakou z emocí se jedná.
Jakmile byly tváře pozorovány v průběhu nádechu, rozpoznali je účastníci jako děsivé mnohem rychleji oproti jejich určení při vydechování. To však neplatilo pro výrazy překvapení. Účinky pokusu byly mírnější, pokud lidé měli splnit stejný úkol při dýchání ústy. Daný efekt tak platil pouze pro tváře vyjadřující strach a jen když účastníci dýchali nosem. Při experimentu zaměřeném na hodnocení paměti (vázané na hippokampus) si účastníci na obrazovce prohlíželi obrázky různých předmětů a jejich úkolem bylo si je zapamatovat. Následně si měli dané předměty vybavit. Pokusem bylo zjištěno, že vybavování objektů bylo úspěšnější, pokud se s nimi účastníci seznámili při nádechu.
Tyto výsledky naznačují, že zrychlené dýchání se jeví jako výhoda, pokud se člověk nachází v nebezpečné situaci.
,,Jakmile pocítíte nával paniky, rytmus vašeho dechu se zrychlí,“ řekla Zelano. ,,Následkem toho u vás oproti stavu klidu dochází k razantnímu nárůstu počtu vdechů. Vrozená reakce našeho těla na strach související se zrychleným dechem má tedy pozitivní dopad na funkce mozku. Jsme díky ní schopni reagovat rychleji na nebezpečné podněty.“
Výzkum nám také umožňuje vhlédnout do tajů meditace či soustředěného dýchání. ,,Jakmile se nadechnete, dochází k synchronizaci kmitání napříč celou limbickou sítí,“ poznamenala Zelano.
Zdroj: neurosciencenews.com
Překlad: Petra Stočková
