Odpusťte si
Jste k sobě extrémně kritičtí? Zkuste si tedy představit, že máte kamaráda, který by neustále poukazoval na všechny vaše chyby a chybné kroky. Asi byste se ho chtěli co nejrychleji zbavit, že?
Lidé trpící úzkostí však tímto způsobem ubližují sami sobě tak často, že si to už ani neuvědomují. Nedokáží k sobě být milí.
Možná tedy nastala doba, kdy byste tohle mohli změnit a naučit se umět si odpouštět. Pokud si připadáte, že jste se v určité chvíli ztrapnili, nekritizujte se. Je na čase si prostě uvědomit, že máte tendenci k sebeobviňování, a potom tuto negativní myšlenku vypusťte. Přesměrujte svoji pozornost zpět na to, co jste v daný moment dělali.
Dalším účinným postupem je ,,oddálit obavy“. Pokud se vám něco nepovedlo a cítíte, že by měly přijít obavy (protože jste něco pokazili), oddalte je. Vyčleňte si denně 10 minut, během nichž si můžete dělat starosti s čímkoliv.
Pokud s tímto zvykem začnete, zjistíte, že už nevnímáte onu původní situaci jako znepokojující, když se k ní v mysli později navrátíte. Lidské myšlenky se navíc velmi rychle rozplývají, když je nezásobujeme naší energií.
Najděte smysl života v pomoci druhým
Zkuste se zamyslet nad tím, kolik času denně myslíte na někoho jiného? Pokud téměř žádný, ohrožujete se rizikem chabého duševního zdraví. Bez ohledu na to, jak moc pracujeme nebo kolik peněz vyděláme, nemůžeme být nikdy skutečně šťastní. Proč? Pokud totiž nevíme, že nás někdo jiný potřebuje a je závislý na naší činnosti či lásce, nemá to význam.
To však neznamená, že vyžadujeme chválu od ostatních. Když se však zapojíme do nějaké činnosti s jinými lidmi (v naší mysli), přestaneme se zabývat sami sebou (a našimi obavami).
To, že jsme obklopeni lidmi, se dlouhodobě ukazuje jako jeden z nejúčinnějších léků v boji proti problémům duševního zdraví. Neurolog Viktor Frankl dodává: ,,Lidé mají často pocit, že už nemají pro co žít, už je v životě nic nečeká… Otázkou je, jak těmto lidem ukázat, že i od nich život stále něco očekává.“
Pocit, že nás někdo potřebuje, nám pomáhá překonat ty nejtěžší chvíle. Naše existence nám v ten moment dává smysl a dokážeme se vypořádat s mnoha otazníky v našem životě. Jak se tedy můžeme stát pro někoho důležitými? Jednoduše – postarat se o dítě nebo staré rodiče, dobrovolničit či dokončit práci, která bude přínosná pro budoucí generace. Přestože si lidé budoucích generací nemusí nikdy uvědomit, co jste pro ně udělali, nezáleží na tom. Vy totiž víte. A díky tomuto pocitu jste schopní si uvědomit to, jak je váš život unikátní a důležitý.
Zdroj: iflscience.com
Překlad: Petra Stočková
