Max Dalda Müller (Somerset): Denně jsem vypil 15 až 20 plechovek piva
Alkohol jsem poprvé ochutnal ve 13 letech. Po 20 letech od té chvíle jsem si stále ještě neuvědomoval, že je něco špatně. Myslel jsem si, že piji, protože jsem cítil úzkost nebo trpěl depresí, protože mě opustila přítelkyně, protože můj oblíbený fotbalový tým prohrál (nebo vyhrál). Jakýkoli důvod byl opodstatněný. Pil jsem, protože to byla společenská zvyklost – kdybych nepil, cítil bych se být odstrkován, nezvali by mě na oslavy a společenské akce.
Moje pití však ovlivňovalo můj profesní i soukromý život, nebyl jsem schopný udržet si práci nebo vztah. Jednu dobu jsem byl vykázán z bytu a skončil v ulicích Londýna. Žebral jsem o peníze na pivo a denně zvládl vypít 15 až 20 plechovek. Fyzicky i psychicky jsem byl totálně na dně a k sebevraždě jsem neměl daleko.
Pak se stal zázrak – policista mě před obchodem oslovil kvůli žebrání a já se před ním zhroutil. Pověděl jsem mu svůj příběh a on nabídl pomoc – předal mi kontakt na charitu the Pilion Trust. Tam mi poskytli prostředky, abych mohl jít na detox a pak jsem se dostal do léčebny. To vše se odehrálo před 9 lety a od té doby jsem už žádný alkohol neměl.
Po skončení léčby jsem se vyškolil jako poradce a lektor a nyní poskytuji podporu lidem, kteří procházejí stejnými zkušenostmi jako kdysi já. Od té doby, co jsem přestal pít, se u mě už úzkosti, strach nebo deprese nedostavily. Snažím se své emoce nyní spíše zvládat, než s nimi bojovat.
Léčení bylo skvělé – díky němu jsem poznal milující partnerku, se kterou máme 3 děti. Spolu se vypořádáváme s životními výzvami a je pravda, že se věci občas zkomplikují. Dovedu se s nimi však vyrovnat novým způsobem.
Steve Craftman (Wales): Nejvíc osaměle si připadám, když jsem obklopen partou opilců
Můj vztah s alkoholem nebyl zrovna krátkým románkem. Když jsem se však v roce 1987 dozvěděl, že jsem HIV pozitivní, pití se zhoršilo. Uvědomil jsem si, že svá játra už nebudu potřebovat, když mi kvůli HIV zbývá jen pár let života.
Ale já stále žil. O rok později si však můj lékař všiml některých zdravotních problémů a musel jsem jít na vyšetření jater. V té době jsem pil opravdu hodně, denně jsem do sebe dostal asi 20 jednotek alkoholu. Až těsně před vyšetřením jsem přestal pít – myslel jsem si, že tím výsledky vyšetření budou lepší.
Nepomohlo to. Vyšetření potvrdilo diagnózu cirhózy a já před lékařem předstíral, že se občas – při zvláštních příležitostech – napiju. Poslední den mého alkoholového období jsem dopil zbytky z Vánoc a zakončil to lahví cideru.
Všem z vás, kdo se snažíte přestat pít, bych doporučil jediné – udělejte to pod lékařským dohledem. Já jsem to neudělal, ale vy se tímto způsobem můžete vyhnout abstinenčním příznakům. Pro mě to nebylo tak těžké, neměl jsem žádné fyzické příznaky abstinence. Poté, co jsem dopil svůj poslední cider, jsem si koupil karton zázvorového piva.
Od té doby, co jsem přestal, jsem se nikdy necítil tak sám, jako když jsem s partou pařících opilců. Plácají nesmysly, jejich emoční reakce jsou mimo a jsou strašně únavní. Já jsem naštěstí přestal pít za pět dvanáct – poslední vyšetření jater ukázalo, že se má cirhóza nezhoršila.
Zdroj: theguardian.com
Překlad: Petra Stočková
