Naše paměť selhává v momentě, kdy se snažíme vybavit si jméno člověka, s nímž jsme se seznámili. Dle psychologa Toma Stafforda však existují způsoby, jak jména vrýt do paměti.
Čtenář Dan se ptá: ,,Proč zapomeneme jméno člověka ihned poté, co se s ním seznámíme? Pamatuji si o něm detailní informace, ale na jméno si prostě už nevzpomenu. A to i po delším rozhovoru. Je to fakt trapné.“
Abychom dokázali na tuto otázku odpovědět, musíme se dozvědět něco o charakteru naší paměti. Zároveň nám bude poskytnuto řešení onoho trapného problému, kdy zapomeneme jméno člověka, se kterým si třeba hodinu povídáme. Naše vzpomínky totiž nejsou pouhým zásobním systémem s jednotlivými přihrádkami pro dané typy informací a s barevným štítkem ,,Jména“.
Naše mysl funguje na principu asociací. Tento systém spočívá v schématech navzájem propojených informací – proto se oddáváme snění i během dne. Například si všimnete, že vámi rozečtená kniha byla vydána v Paříži. Paříž je domovem Eiffelovy věže, kterou vaše sestřenice loni navštívila. Mary chutná pistáciová zmrzlina. Zajímalo by mě, jestli si ji dala nahoře na věži? Takhle to pokračuje dál a dál, každá myšlenka je propojena s dalšími. Uvedená spojení však nevznikla na bázi logiky, ale na základě souběhu těchto proměnných: čas, místo, původ informace a její význam.
To, že jsme schopni tipovat odpovědi na určité otázky, je dáno stejným systémem asociací. Odpověď ,,Eiffelova věž“, otázka: ,,Nejznámější dominanta Paříže“. Toto schéma nám značně usnadní zapamatování informací, protože se mezi obsahem a pojmem (a naopak) můžeme jednoduše pohybovat. ,,Co se nachází v horním šuplíku?“ není jedna z nejzajímavějších otázek, ale pokud chcete vědět, kam jste dali klíče, může tento dotaz být užitečný.
Paměť je takto vystavěna záměrně – teď už známe důvod, proč zapomínáme jména ostatních lidí. Naše vzpomínky jsou fascinující, ale záleží spíše na tom, kolik různých asociací si s novou informací vytvoříme, než na zoufalé snaze vybavit si nějaké jméno.
Když se dozvíme jméno člověka, s nímž jsme se právě seznámili, vyhodnotí naše paměť tuto informaci za nahodilou a nepropojenou s čímkoli, co je pro ni dosud známé. Jména jsou také informacemi, které nejsou spojeny s tím vším, co se o lidech dozvíme později. Poté, co si s někým povídáme a dozvíme se něco o jeho práci, zálibách a rodině, propojí se všechna tato fakta v naší paměti.
Představte si, že si povídáte s člověkem v modré košili. Rád rybaří a věnuje se prodeji aut, raději by však prodával rybářské náčiní. A teď pozor – pokud jste si zapamatovali 1 z těchto informací (například ,,prodává auta“), propojte ji s dalšími (,,prodává auta, ale chce s tím přestat“, ,,chce přestat prodávat auta a raději by prodával rybářské náčiní“, ,,rád rybaří“ a tak dále). Problém však nastává při zapamatování jména – to totiž působí pro naši paměť příliš nahodile, protože není propojeno s čímkoli jiným, co jsme zaslechli při rozhovoru s oním člověkem.
Naštěstí však existují způsoby, jak tato spojení v naší mysli posílit, aby došlo k propojení jména s jinými informacemi o osobě. Zde nabízíme jednoduchý způsob fungující na zákonitostech paměti. Nejdříve byste měli zopakovat jméno, které vám bylo sděleno. Opakování je matka moudrosti, a čím častěji něco zopakujeme, tím je stálé místo této informace v paměti jistější. Pokud navíc něčí jméno sami vyslovíte, spojujete s ním sami sebe, ale také vytváříte spojení mezi tématem konverzace a svojí pamětí (,,Takže, Jamesi, co tě na rybaření tak moc baví?“).
Druhým krokem je vytvořit spojení mezi novým jménem a něčím, co vám je už známé. Nezáleží na tom, jestli spojení působí nesmyslně, důležité je, abyste tuto souvislost našli a pomohli tak novým informacím lépe zakořenit do paměti. Například: muž se jmenuje James, stejně jako váš kamarád ze střední. Ačkoli má tento James na sobě modrou košili, James ze střední školy nosil pouze černé oblečení, takže by v modré košili nikdy nepřišel. Jedná se o směšný příklad, ale může pomoci.
Na závěr je nezbytné spojit si nové jméno s další informací o člověku. Já osobně bych se chopil první věci, která mě napadne v souvislosti se jménem člověka a něčím, co jsem se o něm dozvěděl. Například: James je tak trochu biblické jméno, vybavíte si bibli krále Jakuba (anglicky James). James začíná na písmeno J, stejně jako Jonáš z Bible, kterého spolkla velryba. Náš James rád rybaří, ale určitě ryby raději chytá, než aby byl jimi loven.
Nezáleží na tom, jestli jsou vámi vytvořené souvislosti výstřední nebo zvláštní. Nikomu je sdělovat nemusíte. Vlastně je lepší, když je nikomu neřeknete, především svým novým přátelům! Spojení vám pomohou vytvořit síť asociací v paměti, čímž nedojde k zapomenutí jména člověka, když jej máte představit někomu dalšímu.
Jestli jste stále na pochybách, zkuste tento rychlý test. V tomto článku byla zmíněna 3 jména. Určitě si pamatujete Jamese, který není Jonáš. Asi si vzpomínáte i na sestřenici Mary (nebo aspoň na její oblíbenou zmrzlinu). Vybavíte si však jméno čtenáře, který se ptal, jak nezapomínat jména lidí? To je totiž jediné jméno, které v tomto článku bylo uvedeno bez jediné asociace. Určitě jste právě tohle jméno zapomněli.
Zdroj: bbc.com
Překlad: Petra Stočková
